Naordinujte si letos vánoce bez zbytečného stresu, co vy na to? :-)
Ahoj všem v tento předvánoční čas.
Právě jsem nahrála video jak na vánoce beze stresu a říkám si, že připíšu článek.
Pokud by vás video zajímalo, najdete ho zde:
Nevím, jak vy, ale poslední roky se setkávám čímdál víc s lidmi, kteří místo úsměvu na rtech a skvělé nálady mají depku a jsou vyčerpaní k smrti.
Další jsou frustrovaní z toho, že je všude hromada lidí, že musí stát fronty v obchodech a na poště. Některé dámy, že nestíhají upéct DOSTATEK cukroví a tchýně nad nimi nevěřícně kývou hlavou, jak neschopné jejich snachy jsou.
Lidé ve službách nasazují znechucenou tvář "bubák" už začátkem prosince a občas, když chci někoho takového potěšit a s úsměvem mu popřeju krásné svátky, mám dojem, že dostanu za odměnu pěstí.
Děsíme se, že jsme ještě nekoupili adventní věnec a tak na poslední chvíli koupíme něco tak příšerného, co mám na stole doma já :o). Jsem zvyklá si ho vyrábět sama, ale letos nebyl čas a vlastně ani chuť. No a co?
A můj drahý choť byl pověřen nějaký koupit. Prý byly všechny zbytky věnců tak příšerné, že tenhle mu přišel jako nejmenší zlo :o).
Ale co, svíčky na něm jsou a hoří.
Všichni, kromě mě, možná, stihli svým dětem dát andventní kaledáře už 1. prosince. Dokonce mám koupený jeden mega ohromný, látkový na zeď, který jsme ani nestihli sundat z půdy.
Takže idylka, jak plním každý den kapsičku nějakou laskominou krát 3, se rychle rozplynula.
Tohle jsem totiž měla na vánocích jako dítě nejraději já. Ne ten čokoládový. Ale to, že jsme měli každý den v látkové kapsičce kalendáře nějakou maličkou drobnůstku.
Jestli si myslíte, že já - nadžena - jak mě občas oslovujete, mám doma bravurní pořádek a 15 druhů cukroví, moc, ale moc se pletete!
Za to však raději udělám stovky čokoládových pralinek, kterýma potěším kamarády, známé nebo třeba pána z PPL, který je u nás každou chvíli a je moc milý. A také naše dvě paní z trafiky, které, ač u nich skoro nikdy nic nekupuju, ochotně vždy převezmou od pošťačky mé balíčky za mě.
A tak dále a tak dále.
Proč mám povinně péct další a další cukroví, když se mi do toho nechce a mám chuť vyrábět pralinky?
Víte, proč miluju to, co dělám? Protože to dělat nemusím.
Víte, proč tolik miluju vaření? Protože nemusím vařit.
Vařím, když vařit chci. Peču, když chci péct.
Rodina se spokojí i s namazaným chlebem a zeleninou.
Nejsem zastáncem uhoněné, vyčerpané ženy, která letí domů z práce uvařit rajskou.
Nejsem ani zastáncem každodenních teplých večeří. Nejsme stroje, jsme ženy.
A tím, že jsem trojnásobná matka, jsem se neuvázala k tomu, být doživotní služkou.
Někdo relaxuje v posteli, jiný u knihy, další v kině, jiný na kole a já relaxuju u svého bogu a svých videích.
Takže zatímco ostatní rodiny vzorně myly okna a utíraly lustry, my s manželem točili video o kokoskách.
A víte co? Byla to nádhera. Absolutní pohoda.
A přesně o tom jsou pro mě vánoce.
Nééé, já vám nebudu říkat, že jsem šťastná a nic mě netrápí, že všechno zvládám levou zadní. Kdepak.
Jen vám tu prostě říkám, že se z toho nehroutím a odpouštím si.
Odpouštím si, že nejsem dokonalá. Že má okna zůstanou špinavá a vršky skříní zaprášené. Odpouštím si, že budu mít asi jen 5 druhů cukroví a asi se mi ani nepodaří uklidit všechny ty resty věcí, které by měly. Ale určitě velkou část z nich uklidím o víkendu.
Nicméně na mé polici v obýváku zůstane i nadále hromada časopisů, moje líčení a štětce a knihy v knihovně zůstanou neutříděné.
Za to se však těším, že tu hoří a budou hořit svíčky. Že bude všude padat cukr z cukroví a naše psí slečny budou olizovat zbytky z podlahy. Občas mi vypijou půlku mého skvělého Cafe au lait, protože ho zapomenu položené na konferenčním stolku. A holt, když musíš, tak musíš.
Anie nemůže za to, že má závislost na kafi, jako já. Sama bych sotva odolala, kdyby ho někdo přede mě postavil...:o)
Ani ten nedokonale uklizený byt se spoustou chlupů od pejsků a kočiček a poválenými hračkami dětí, mi však nezabrání v tom, abych měla nádherně prostřenou štědrovečerní tabuli a dala si k jídlu to, co mám skutečně ráda.
Jsem tak ráda. Tak ráda za to, že jsem dospělá a mohu si dělat, co chci. Že se nemusím nikomu zpovídat ani obhajovat a můžu prostě říct TOHLE JE MŮJ ŽIVOT - MÁ RODINA - MÁ VOLBA.
Miluju svůj starý dům. Miluju jeho romantickou atmosféru, kterou má i když není dokonale uklizen.
Ač je mi jasné, že vánoce nebudou dokonalé, že nebude jen klid a pohoda, slibuju si, že si je zkusím užít. A když mi nebude do smíchu, zapálím si další svíčku a aromalapmu a pustím si svoje milované vánoční CD Celtic woman. Nemusí přeci běžet jen české koledy. Nemusí se totiž nic.
Je to náš život a my si o něm rozhodujeme sami, nezapomeňte na to.
Mejte rádi sami sebe, ač jste nedokonalí.
Mějte rádi svoje děti, ač jsou nedokonalé.
Mějte rádi svůj domov, ač je možná nedokonale uklizen.
Mějte rádi vánoce, ač i ty mají své slabší chvilky.
Ale to, že je můžeme trávit společně s těmi, které máme rádi, to je to jediné, na čem skutečně záleží.
Vaše LU