Budapešť – má láska

15.3.2017
(Ne)šťastnejch třicet
Lucia Magdziak

Problémům jsem zamávala z vlaku do Budapešti.

Někdy jsou chvíle, kdy chci utéct. Před vším. Neutíkám často, ale někdy jo. Prostě, když cítím, že se nemůžu pořádně nadechnout, že různé problémy, vlastně mnohdy jenom malichernosti, což si uvědomím později, na mě mrkají snad z každé strany a vypadá to, že se chtějí zdržet, a já nemám sílu je řešit, hledám, kam bych mohla jet. Kde bych si nejlíp vyčistila hlavu. V létě je volba jasná. Kamarádka mě naučila milovat Kokořínsko, takže jen co začne jaro, jsme tam. V zimě vyhledávám spíš (spíž J ) cizinu. Letos v zimě mi zamávaly „problémy“ už v listopadu, tak jsem jim zamávala také. Z vlaku. Z vlaku do Budapešti.Říká se, že když Vám svírá srdce na místě, kde jste nikdy předtím nebyli, že to znamená, že jste tam v minulém životě žili. Pokud je to pravda, tak já jsem „tehdy někdy“ musela žít v Budapešti. Bez ohledu na to, zda věříte nebo nevěříte na reinkarnaci, Budapešť si musíte zamilovat. Je pravdou, že lidé se Vám tam ze začátku můžou zdát tak nějak více rezervovaní, až bych řekla chladní, (přesně jako já), ale jakmile se jim (nebo mně) dostanete pod kůží, objevíte neskutečně srdečné a milé lidi (jako mě). A určitě platí, že jim v žilách koluje prosluslá horká maďarská krev, to Vám klidně podepíšu také krví. Svojí. Také horkou.
Budapešť patří k těm šťastlivcům, kteří vypadají hezky v každém ročním období. Je jedno, zda si oblečete letní šaty s třešňovým potiskem, nebo stylové kalhoty vyžehlené do puků a na hlavu si dáte klobouk, který Vás (zdánlivě) uchrání od rozmarů nepředvídatelného a nestálého podzimního počasí, nebo bílý zimní kabátek a tlustou šálu, a taky třeba jarní zelenou halenku a sukni do áčka, a přes rameno si lehce přehodíte cappuccinový svetřík. Je to opravdu jedno. V jakémkoliv počasí a v jakémkoliv outfitu si Budapešť zamilujete. Věřte mi! Milovala ji i rakouská císařovna, tak proč ne my?Myslím, že když jste někde častěji než jednou, a nemáte ze všeho otevřené zorničky a ústa, můžete si dovolit splynout s domácími. Myslím to obrazně, samozřejmě! Nechci působit jako cizinec někde, kde to mám tak ráda. Chápete. Jako někdo, kdo přišel jenom na skok. Jako někdo, kdo huláká na celé kolo, protože je tam jenom na návštěvě, a trpí nějakým pocitem, že právě na něj je tam někdo zvědavý. Také foťák vytahuji už jenom v nejnutnějších případech. Já prostě vím, že se tam budu pořád vracet, nepotřebuji se fotit u každé prkotiny. V souvislosti s focením jsem si vzpomněla, jak moje kamarádka jednou vytvořila škrabošku (na maškarní ples), jenom v základní bílé barvě, a pak ji chtěla vyfotit v trávě u Staromáku - mezi květinami. Ona fotila z jedné a její kamarádka z druhé strany, kvůli záběrům. Kolem nich šel houf turistů a průvodkyně se zastavila a říká (v překladu): "Tohle je, prosím, posmrtná maska Palachovy matky!“ No a fotoaparáty cinkaly ostošest. :D Pro mě je toto důkazem toho, jakými ovcemi lidé dokážou být, a také toho, že máme vynalézavé průvodkyně, no ne? :D
Ale vraťme se k Budapešti. Také nerada navštěvuji turistické atrakce, i když se samozřejmě ráda podívám na jejich věhlasný parlament, nebo baziliku sv. Štěpána, nebo také operu, kde i po letech cítíte rakouskou císařovnu Alžbětu. Ale mnohem víc mě zajímá život běžných lidí. Kde jedí, nakupují, kde se baví, jak skutečně žijí. Proto většinu času prochodíme bez průvodce a bez mapy, jenom pěšky. Za nosem. Na mostě Svobody se někdy konají opravdu zajímavé akce. Třeba naposled celý most obsadili mladí lidé, jedni cvičili jógu, k tomu hráli pouliční muzikanti. Někteří tam popíjeli víno, sedělo se na přímo na zemi, zpívalo se, grilovalo. Opravdu krásná akce.
Po celém dni je nejlepší se odreagovat v lázních. Třeba takové venkovní noční koupaní v lázních Szechényi, když je venku 5 stupňů, je k nezaplacení. I když tam natrefíte na spoustu turistů, nám tyto lázně doporučila i domácí.  
No a nakonec přijdete na to, na co jsem přišla i já. A to, že můžete být kdekoliv na světě, vždycky potkáte milé i nemilé lidi, také ženy, které touží po skutečné lásce, ale klidně se mrknou na Sex ve městě, vždycky najdete dobré i špatné jídlo, drahé i levné oblečení, ale hlavně všude žijí skuteční lidé se skutečnými problémy. Teď už jsem klidná. Můžu se vrátit domů, kde na mě čekají ty moje. ;)
PS1: Ale v Budapešti jsem, sakra, musela někdy žít! Fakt, že jo.
PS2: Ano, není to klasický cestopis. Pokud potřebujete doporučení, co navštívit, vemte si průvodce, pokud chcete najít něco jedinečného, moje doporučení k tomu nepotřebujete, hledejte srdcem a intuicí.
Mějte hezký den

Komentáře

Žádné komentáře, buďte první, kdo okomentuje tento článek.

Pro přidání odpovědi se musíte přihlásit či registrovat. Zaregistrovat se

(Ne)šťastnejch třicet

Lucia Magdziak


PROMĚNA S TERRY MAKEUP TUTORIALS

AVON S PETROU LOVELY HAIR, LÍČENÍ ČTENÁŘKY ADÉLKY

CHUTNÁ TO? KAČÍ - MY COOKING DIARY A JEJÍ NEJLEPŠÍ KUŘECÍ KŘÍDLA

KURÝR 1 - SHOPAHOLIC NICOL

KURÝR 6 - "HOGGY" PETR LEXA

Největší inspirace pro krásné bydlení Vše pro vaše útulné bydlení :-)

Moderní portál o bydlení, největší inspirace pro interiéry a exteriéry.