22.12.2016 | Redakce

Stylový Tibet

Kristova léta

3.12.2016
(Ne)šťastnejch třicet 4 lidí má autora v oblíbených
Lucia Magdziak

3. listopadu jsem slavila své 33 narozeniny. Píšu to tak konkrétně proto, že jsou tam tři trojky. Jako znamení, jako předzvěst něčeho dobrého. Musí to byt dobré znamení. Věřím na symboliku a věřím na dobro. Například, když vidím někde stejný čas, například 11:11, vždycky si něco přeji. Nemohu si teď vzpomenout, zda se to někdy splnilo, ale to není důležité. To kouzlo symboliky tam je pořád.

Mám ráda tohle roční období. Nastává u mě takový ten pocit zaslouženého odpočinku po létě. Jako když jste v jednom zápřahu a přijdete domů, shodíte ze sebe oblečení, vyložíte nohy na židli (ti ohebnější na stůl), dáte si pohár vína, objednáte večeři, vezmete si knížku a užíváte si ten klid a ticho. Tak nějak si já představuji alegorii podzimu. 

A hlavně, já slavím své narozeniny. V den narozenin si každý rok do googlu zadám svůj věk a čekám, co vypadne. Letos to bylo stejné. Jen s tím rozdílem, že najednou na mě vyběhly informace, které jsem minulý rok jaksi přehlédla. Stálo tam, že prý se začínají objevovat nějaké linky v oblasti očí, také pleť vykazuje známky poškození, cirkulace krve je také horší, vlasy ztrácejí jas, a začíná se trpět jakousi celkovou sníženou hydratací. Sakra, kde? Chytla mě panika. Jak to, že jsem si ničeho nevšimla!? Alespoň té cirkulace, jsem si tedy všimnout mohla. Jedním krokem (skokem) jsem byla od počítače v koupelně. Mám tam zrcadlo, to klasické kosmetické otočné. Když ho otočíte, tak několikanásobně přibližuje. To bylo přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala. Tam jsem detailně studovala svoji tvář. Centimetr po centimetru. Hledala jsem cokoli, vrásky, štěrbinu, nedokonalost, prostě cokoli, co by nasvědčovalo, že mi je 33. Ale nenašla jsem nic. Tedy samozřejmě nějaké malé vrásky kolem úst a očí, ale ty zaručeně nejsou důkazem stáří. To jsou vrásky smíchu.
Vyčerpaně, ale šťastně jsem vyšla z koupelny. V tom zazvonil telefon. Volala máma. Mezi tím "vše nejlepší" nezapomněla poznamenat, jestli jsem si vůbec vědoma toho, že mám Kristova léta. Odpověděla jsem automaticky "ano jsem". Po položení mobilu jsem se zamyslela. Co vlastně znamená, že mám Kristova léta?

Instinktivně jsem se podívala na našeho pejska. Polehával. Vlastně poslední dobu pořád polehává. Ze šuplíku jsem vytáhla přepočet o psích letech od veterináře. On mi kdysi říkal, že se mi to jednou bude hodit. Měl pravdu. No podle přepočtu psích let s lidskými, jsme vrstevníci. Když to tak shrnu, tak moc zubů už nemá, kupujeme mu speciální granule na trávení, ale na rozdíl od mých vlasů, jeho srst ještě celkem drží. No skvělý.

V tom samém okamžiku mi přišla gratulace od kamaráda. Že jsem prý ve věku, kdy si musím dávat pozor na klouby, záda, že koncerty budu muset vyměnit za lázně, že teď určitě začnu péct makovníky a zavařovat okurky. Hahaaaaa, to určitě, to se nestane!  I když počkat, v neděli jsem vláčila z obchodu osmi litrové sklo s okurkami, včera jsem pekla banánovník a dnes jsem nemohla vstát z postele kvůli páteři, protože jsem se v noci zapomněla otočit. 
Tak to je možná ono. Kristova léta.Jediné, co nasvědčovalo mému, ještě pořád mladistvému působení, bylo přání od mé nejlepší kamarádky Barči. Ta mi totiž poslala gif mrkajícího Kurta Cobaina. I když s tím by se dalo také polemizovat, vzhledem k tomu, že grunge je mrtvý už i v Seattlu. 

Ale víte co? Nebudu se znepokojovat, budu relaxovat a neponechám nic na náhodě. To, že jsem na tváři "zatím" nenašla žádný projev začínající (řekněme) zralosti, nemusí znamenat, že se neobjeví vůbec. Ze spodní zásuvky nazvané "na později" jsem vytáhla masku na tvář. Vyhlazující. Antioxidační. Vydechla jsem si, že byla ještě v záruce. Napatlala jsem si ji na obličej, pustila si relaxační hudbu, zavřela oči a odpočívala. Ne dlouho. Po chvilce mě začal trošku škrábat obličej. Hm, že bych přece jen měla nějaké vrásky? Asi je vyhlazuje. No nic, počkám, nebudu nyní zasahovat do procesu. Počkala jsem 15 minut, škrábání se změnilo na pálení. Dost nepříjemné pálení. Relaxaci jsem tedy ukončila o 15 minut dřív. Masku jsem smyla, no a musím suše konstatovat, že byla fakt vyhlazující. Myslím, že byla tak vyhlazující, že by vyhladila i Nefertiti, kdyby ji nyní vytáhli z hrobky. Koutky úst jsem měla natažené tak, jako kdyby mi je někdo za hlavou tahal za provázky. Z dálky jsem vypadala jako žolík. Deset dní jsem proplakala. Já bych tak moc neplakala, ale neměla jsem už dovolenou, takže jsem tak musela chodit do práce. Mezi lidi. 

Ale stejně, víte co? Stálo to za to. Jednak jsem vyhodila šuplík "na později" a ještě jsem si uvědomila (už s naštěstí normálním obličejem), že stárnutí není nic jiného než zlozvyk, na který skutečně zaměstnaný a vyrovnaný člověk nemá čas. A hlavně, jak řekla Brigitte Bardot - ve třicítce jsme už sice dost staří, abychom věděli, co nemáme dělat. Ale zároveň ještě dost mladí, abychom to přece dělali. Proto, dělejme, co nemáme, a dělejme, co nás těší. Neboť, ať si říká, kdo chce, co chce, člověk skutečně vypadá tak, na kolik se cítí. Takže se všichni ciťme mladě, svěže, zaměstnaně a vyrovnaně. Hezký den.

Komentáře

Žádné komentáře, buďte první, kdo okomentuje tento článek.

Pro přidání odpovědi se musíte přihlásit či registrovat. Zaregistrovat se

(Ne)šťastnejch třicet

Lucia Magdziak

4 lidí má autora v oblíbených

PROMĚNA S TERRY MAKEUP TUTORIALS

KURÝR 1 - SHOPAHOLIC NICOL

AVON S PETROU LOVELY HAIR, LÍČENÍ ČTENÁŘKY ADÉLKY

KURÝR 6 - "HOGGY" PETR LEXA

CHUTNÁ TO? KAČÍ - MY COOKING DIARY A JEJÍ NEJLEPŠÍ KUŘECÍ KŘÍDLA

Největší inspirace pro krásné bydlení Vše pro vaše útulné bydlení :-)

Moderní portál o bydlení, největší inspirace pro interiéry a exteriéry.