24.4.2017 | GetTheLouk

Kamufláž

Zamilovala jsem se, no Bože!

25.9.2016
(Ne)šťastnejch třicet
Lucia Magdziak

Zamilovala jsem se. Strašně. Hned na první pohled. První takový letmý, druhý důkladnější, ale miluju ho pořád, a to i přes to, že se nikdy nemyl, nebo lépe řečeno, že ho zřejmě nikdo nikdy nemyl, a taky přesto, že mi u něj pořád slzí oči. Takže jsem se nespletla, je tím pravým. Dyť oči nám slzí vždycky jen u toho pravého. No ne?

Zamilovala jsem se do stolu. Přesněji řečeno do secesního psacího stolu, který jsem objevila v jednom starožitnictví. Mám ráda věci ze starožitnictví, ale koupím pouze to, co se mě nějakým způsobem dotkne. Já totiž věřím, že když ucítíte takový ten sladký “dotek” od nějaké staré věci, že ji někdo musel mít strašně rád, prostě vyzařuje pozitivní energii. Vlastně se Vás ta stará věc dotkne tak, jakoby Vám chtěla říct, že tady byl i někdo jiný než jste vy. Že taky něco chtěl, že měl taky sny, touhy a pocity.

Stolek je přímo z Francie, a nikomu nemusím vysvětlovat, co znamená, když něco pochází z Francie. :) Tenhle francouzák byl vyroben někdy kolem roku 1900 - 1910. Abyste si to uměli představit, je to doba Coco Chanel. Sice v tomto období ještě sama nevěděla, co se sebou, ale naštěstí na to přišla, takže se můžeme všechny těšit z „těch malejch černejch“. Ano, ano, přesně z těch, které si některé vysvětlily, že znamenají konfekční velikost XS a rvou do nich faldy jako při pásovém plnění klobás.

Teď přemýšlím, že možná se toho stolu Coco i dotkla, nebo na něj položila svůj klobouk. No nic, nebudu vymýšlet kraviny, nebo víte co? Nechte mě snít. Dotkla se ho určitě. :)  Je to originál, žádný shabby shic. Žádné nabodobeniny u mě totiž nemají šanci projít. Mimochodem řekla jsem už, že v době jeho vzniku se taky narodila neskutečná žena, Frida Kahlo? Ne? Tak v době jeho vzniku se narodila neskutečná žena Frida Kahlo. Žena, kterou často cituji, protože to nebyla žádná pitomá nána, takže ji mám ocitovanou i přímo na těle. :)  

No nic, vraťme se ke stolu. Věděla jsem, že bez něho už nenapíšu nic. Věděla jsem, že ho musím mít, jakože já se jmenuji já. Tak jsem si ho koupila a dva měsíce budu o rohlíkách.
Doma zašel stůl s těmi pocity ještě dál. Nejenom, že se mě dotknul, on na mě i dýchnul. A to doslova. Hned po otevření prvního šuplíku. Na stoletém stolu byla totiž také stoletá špína. A protože moje fantazie pracuje vždycky bez přestávky, hned mě napadlo, jak mohl vůbec princ políbit Šípkovou Růženku po stoletém spánku, když na ní musela být přeci stejná špína? Já stůl myla tři hodiny, a to jsem ho nelíbala. Jak dlouho musel mýt Růženku před polibkem princ? To už ale raději nechám jenom na Vaší fantazii. :)

Já jsem nakonec musela použít i trochu Sava, stůl sice vydržel sto let, ale myslím, že tím Savem jsem mu trochu tu jeho životnost snížila. Ale nebylo zbytí.
Jak jsem si za něj konečně sedla, hned jsem se cítila jako velká spisovatelka. Jako Božena Němcová. No, jelikož jsem trochu podcenila svou alergii, tak spíš oteklá Božena. Po týdnu intenzivního kýchání, jsme si na sebe celkem zvykly a tenhle článek Vám již píšu na něm. (Doteď jsem psala většinu článků na zemi opřená o radiátor :))

Ale proč Vám to tak složitě všechno popisuji? Protože i přes ty pozitivní pocity, které ve mně staré věci vyvolávají, vyvolávají ve mně ještě jeden pocit. Pocit konečnosti. Pocit bezmocné konečnosti. Jako, že tady nejsem napořád. A já bych tady „napořád“ být chtěla. Proto chci, abyste si to také uvědomili. Konečnost. Abyste si uvědomili, že žijeme tady a teď. Ne pak. Žádné pak není, na reinkarnaci bych nespoléhala. A pokud jo, kdo mi zaručí, že se v příštím životě nenarodím třeba jako kráva?
Proto nikdy nic nevzdávejte. Dožeňte vše klidně do extrému.  A myslete na to, že to, co uděláte, třeba tady po Vás zůstane. Že sice si to někam „tam“ nevemete, ale třeba na někoho dýchnete z minulosti a dotknete se přímo jeho srdce.  Protože jenom láska je silnější než smrt. Jenom láska tady zůstane „napořád“. A jak to vím? Protože jenom lásku cítite i po sto letech. I Šípkovou Růženku princ zřejmě ucítil, jak by ji jinak v tom hustém lese našel. :)

Lucia Magdziak
Úvodní foto: ​Annie Leibovitz

Komentáře

Deník terapeutky 1.10.2016 17:31

Moc pěkně píšeš - krásně se mi to četlo a trochu toho, co popisuješ, dýchlo a dotklo se i mě.
Přeju víc takových článků

denikterapeutky.cz

Pro přidání odpovědi se musíte přihlásit či registrovat. Zaregistrovat se

(Ne)šťastnejch třicet

Lucia Magdziak


KURÝR 6 - "HOGGY" PETR LEXA

AVON S PETROU LOVELY HAIR, LÍČENÍ ČTENÁŘKY ADÉLKY

PROMĚNA S TERRY MAKEUP TUTORIALS

KURÝR 1 - SHOPAHOLIC NICOL

CHUTNÁ TO? KAČÍ - MY COOKING DIARY A JEJÍ NEJLEPŠÍ KUŘECÍ KŘÍDLA

ANNA SULC - PROMĚŇ MĚ!

Největší inspirace pro krásné bydlení Vše pro vaše útulné bydlení :-)

Moderní portál o bydlení, největší inspirace pro interiéry a exteriéry.