Od doby, co jsem máma se můj společenský život lehce zúžil. Do konce je na tom tak špatně, že kdybych se bavila s nějakou zarputilou dietářkou, musela bych napsat, že je přímo vychrtlej. Ale jaký si to uděláš, takový to máš a tak mám přesně, co jsem chtěla...
Neříkám, že jsem pořád zavřená někde doma, ale díky našim malým lidem se většina mých společenských setkání odehrává na povinných procházkách s kočárem, na které se mi NE vždycky chce! Další variantou je pískoviště a to je kapitola sama pro sebe! Jakmile se dítě postaví, je schopné zdrhat z kočárku, tak zdrhá všude a i na tom písku. Tak tam za nim lítáte, řešíte spory o bábovičky a o další podobný kraviny. Ale plus celého tohohle zvláštního místa je několik normálních slov, snad i vět, co si tam můžete vyměnit s podobně zdrcenou matkou.
Jako správná ženská ze sebe potřebuju dostat za den minimálně 7000 slov. No a stíhejte to s kočárem, na písku, nebo na dětském hřišti. To se prostě nedá! Tak se vykecávám, kde se dá, abych splnila svou slovní denní normu. Jsem schopná zakecat se ve školce, na nákupu, nebo před barákem. Vrchol mého společenského umění je, když se dostanu vycházku a jdu někam ven. Minulý týden jsem se o vykecání pokusila na spinningu a už první ranning byl málem moje smrt! Stíhat tam povinný věci jako mrkat, dýchat, točit nohama, mi přišlo jako nadlidsský výkon! Zvlášť, když jsem tam nepáchla skoro dva roky! Dojela jsem rudá jak rak, ale s příjemnou únavou. A jasně, že jsem to stihla dokecat, ale až ve srše! Protože jinak by mě z toho kleplo! Ale, co Tě nezabije, to Tě posílí! Tak se posiluju na podobných akcích, kde jsem alespoň chvilku bez dětí. Ještě před čtyřmi lety bych neřekla, že budu brát za mateřskou jízdu, i tu chvilku, když můžu jít třeba z košem! Takže takhle jedou matky! Ale, stojí to za to, fakt! :)