24.04.2017 | GetTheLouk

Kamufláž

Předmissí blogerské peripetie

04.04.2015
Miroslav Čížek
Začínající fotograf, blogger, vlogger zaznamenávající své životní příhody na webu www.miroslavcizek.com.

V sobotu se konal finálový galavečer České Miss 2015. Ještě před dvěma týdny jsme měli s Peťou v plánu, že se budeme dívat doma, z postele. Jenže člověk míní, Signal mění :-). Právě Signal nás oslovil, jestli bychom se chtěli zúčastnit finálové večera. Za tuto možnost se sluší a patří Signalu poděkovat. Stejně tak se ale sluší poděkovat i vám, čtenářům! A děkovat se nebude jen slovy, ale i soutěží, která bude probíhat na mém a Petřiném Instagramu (@miroslavcizek a @petralovelyhair). Ceny pro výherce zajistila právě firma Signal.

Ruku v ruce s těšením se na akci jsou i obavy co na sebe. Řeknete si „fotí svatby, určitě musí mít společenského oblečení hromadu“, jenže opak je pravdou, přátelé. Svatební fotograf je totiž reportér v první bojové linii… Často si novomanžele naaranžuje tak, že musí při jejich focení ležet. Při slunných dnech je to v pořádku, ale když zaprší… Jindy zas leze na přilehlé zídky, stromy, skály… Vyklání se z oken, balancuje na opěradlech laviček. No a jeho společenský úbor, kterému familiárně říká montérky, trpí. A jít na Miss v zašívaných montérkách jistě není zrovna vhodné.
Takže co teď? Košili a sako mám, to je v pohodě. Kalhoty nemám a v JH není šance je koupit. Boty mám, ale zas taková tma, aby ukryla, jak jsou hnusné, tam nebude. Druhá položka na seznamu co sehnat.

Ve středu jedu do Hradce, kouknu do Deichmanna. Boty z plastu, který má předstírat kůži za 800 Kč? To ne, děkuju, to raději v těch křuskách, co doma mám… Tak tedy Baťa. Ono v Jindřichově Hradci víc možností stejně nemáte.

Pozdě si uvědomuji, že jsem vlastně oděn ve vytáhlé mikině a v teplácích. Nevadí, pár překvapených pohledů stran prodavaček snesu :-).
U Baťi v Hradci je dobré, že je to tam opravdu přehledné. Jednak je tam slabý výběr, ale líbí se mi, že jsou tam boty rozděleny podle dekády, ve kterých se nosily. Jestli je to úmysl, nebo kouzlo nechtěného, nevím. Míjím pár párů z osmdesátek, stejně tak regálek s lakýrkami z devadesátek mě nechává klidným. Rázným krokem ve svých teplácích jdu přímo k roku 2015. Výběr slabý. Ale vzhledem k tomu, že jsem si v H&M vybíral ze dvou sak asi hodinu, aniž by jedno z nich nakonec koupil, kvituji slabší výběr s povděkem. Zkouším, jednu, pak druhou, pak obě… K teplákům to nevypadá dobře, ale snažím se představit si je ke kalhotum, které taky ještě nemám.

Nakonec beru ty lepší ze špatného výběru, při placení ujistím prodavačku, která mi mile pomáhala s výběrem, že i když na to nevypadám, už jsem takové boty někdy na noze měl a že tedy ochranu nepotřebuji.
Boty by tedy byly.

Na nákup kalhot jsem v JH rezignoval. Utěšoval jsem se myšlenkou, že když bude čas, zajedu se kouknout třeba do Budějovic. Věděl jsem, že čas nebude a že to dopadne tak, jak to dopadnout muselo, vezmu to, co mám doma.

Doma jsem si celý outfit vyzkoušel. Vzal jsem tmavé kalhoty ze skříně. Ty, které jsem měl na vyhlášení blogerky roku 2013 a 2014. Nejsou úplně společenské, jsou to vlastně spíše tmavé džíny, i když to na nich není (na první ani druhý letmý pohled) vůbec vidět. Vypadalo to dobře! Hurá… Navíc, máme sice první řadu, sedadlo 9 a 10, ale je to sektor B a ten podle plánku Hudebního divadla Karlín není zas tak vidět. Navíc jsem Press a novináři nechodí na takové akce úplně v hodobožovém…

V den akce jsem vtiskl malou mapku, byť cestu znám, ale člověk nikdy neví, že J a jelo se.
Cesta byla idylická. Silnice prázdné, počasí přívětivé. Před Prahou, v místě sjezdu na Pražský okruh jsem si uvědomil, že jsem si nevzal blesk, ale tak co, čert vem blesk, stejně kazí atmosféru.
Hned po příjezdu do Karlína jsem zajásal. Před divadlem skoro prázdno. Naproti divadlu dokonce jedno volné místo. Zaparkovali jsme. Peťě povídám „docela pohoda, co? Jsme tu dost s předstihem, ale překvapuje mě, že to je takové dost skromnější, než minule, pomatuješ, jak tu minulý rok bylo spoustu světel a koberec? Letos nic, asi se šetří“.
Nešetřilo se. Byli jsme na jiném místě :D. Miss se konala v Karlíně, ale ve Fóru Karlín, nikoli v Hudebním divadle… Takže zpět do auta, přenastavit navigaci. Cílová destinace 250 metrů. Oddychl jsem si, vypadá to, že dnešní večer přežiju, máme rezervu, dojedeme včas a příště si místo konání raději prohlédnu pořádně, ne jen tak letmo na vstupence…

Forum karlín je tak trochu zastrčené v úzké uličce. Před vstupem byly všude značky oznamující zákaz zastavení, asi aby se netvořily kolony. Taxikáři je ignorovali, takže se tvořily kolony jako prase a značky navíc dost překážely, protože je člověk musel objíždět… Nevadí, pořád máme čas.
Když sem se dostal k parkovišti, bylo již plné. Dvakrát jsme objeli blok, než jsme našli skulinku mezi dvěma auty. Měli jsme sice prominentní VIP vstup, přesto sem ale raději zastavil v boční uličce. Ano, náš Renault by sice byl jediné auto, které by nemělo problém vyhoupnout se na obrubník (s parkováním částečně na vyvýšeném místě asi kluci u Ferrari nepočítali) a byl jsem ho před odjezdem umýt, ale tak přeci jen, nějak jsem se v té společnosti rudých děl necítil. A to i přes to, že jsem den předem četl, že Leoš Mareš má na svém Porsche nalítáno už 300 000 km, pche, já mám jen 150 000…

Fronta před Fórem byla dlouhá, ale celkem rychle postupovala. Když jsem zaslechl za zády „no ale podívej, v téhle frontě čekají i prominenti, to je přeci ta, jak se jmenuje, s manželem?“ zadmul jsem se pýchou… „Jo, no jo, to je Hanychová s Prachařem“ spadl jsem zas na zem… :D Opravdu, kousek před námi stála Agáta. Dokonce i  Olympic Petr Janda s manželkou musel vystát frontu.
Po vstupu mě trochu chytla panika, cedulku Press jsem nedostal, prý jsem na seznamu, to stačí. Mé maskovadlo, na které jsem spoléhal… No nevadí, je tu 3000 lidí, kdo by si mě vzadu v sektoru 1B všímal, nebo snad toho, co mám na sobě, že.
Po první výzvě, že přímý přenos jede za pár minut, ať jdou všichni na místo, jsme šli do sálu. Židliček tam bylo fakt hodně. Hledat tu naší jsem nechtěl, takže jsme se zeptali. „1B, jistě, to je támhle u toho sloupu, vedle pódia“. Když jsme se blížili do míst sektoru 1B, koukám zpěváci Petr Kolář, Jaro Smejkal, wow, Jirka Šlégr, jedna Misska, druhá… A hele dvě volná místa, sektor 1B 9 a 10, hm, hned první řada, před výše zmiňovanými…

A pak to přišlo. Vypnout mobilní telefony, přímá přenos startuje za 5, 4, 3 , 2, 1 …

A jaké to bylo? SUPER! Na fotoreportáž z celé akce se můžete kouknout zde:
http://miroslavcizek.com/fotoreportaz-z-ceske-miss-2015/

Komentáře

Žádné komentáře, buďte první, kdo okomentuje tento článek.

Pro přidání odpovědi se musíte přihlásit či registrovat. Zaregistrovat se

Miroslav Čížek

Začínající fotograf, blogger, vlogger zaznamenávající své životní příhody na webu www.miroslavcizek.com.


Czech Social Awards 2019

Global Social Awards

Czech Social Awards 2018

Největší inspirace pro krásné bydlení Vše pro vaše útulné bydlení :-)

Moderní portál o bydlení, největší inspirace pro interiéry a exteriéry.