Olda Novák, často přezdíván jako zaříkávač koní. V rozhovoru se nám svěřil si svými sny, plány, názory. Pokud Tě zajímá, kdo vlastně Olda je, proč se rozhodl pomáhat koním, proč jezdí hlavně bez sedla, jaký je jeho názor na sportovní stáje a spoustu dalších zajímavých názorů a postřehů, čti dál.
Kdo je Olda Novák?
Dobrá otázka.....řekl bych, že jsem syn své mámy. Jeden z bezpočtu poutníků, kteří projdou a zase zmizí v zapomnění.
Tři věci, které Vás charakterizují?
Jsem snílek, se sklony nerespektovat autority, hledající vlastní cesty.
Jaké jsou Vaše životní mezníky?
Bylo jich fakt moc.... Narození, odchod z domova, přestěhování na farmu, smrt lidí z rodiny, narození dětí.....a samozřejmě i koupě prvního koně. Nemyslím, že by jedna věc byla důležitější než jiná. Každý okamžik má svůj význam. Celý život vnímám jako řetězec událostí.
Na co jste ve svém životě nejvíce pyšný?
Na své děti. Asi jako každý dobrý táta.
Sny, které jste měl a splnily se?
Mým snem bylo celé dětství vrátit se na farmu, což jsem udělal.... A také jet na koni Mongolskou stepí....i to jsem udělal.
Jezdíte na koních od dětství?
Jo.... Měli jsme koně už když jsem se narodil. Smysluplně možná od čtyř. A samozřejmě jsem později chodil do oddílu.
Kdo Vás přivedl ke koním?
Asi táta. Jednou odjel do hospody na motorce a vrátil se na koni.
Nejčastěji jezdíte bez sedla a používáte hackamore, proč?
Bez sedla jezdím z mnoha důvodů.... Nikdy jsem neměl rád všechny ty „serepetičky“, které stojí mezi člověkem a koněm. Mnoho let jsem neměl ani ohlávku, jen jeden provaz a koně. Při práci bez sedla je výměna informací mezi koněm a jezdcem mnohonásobně čitelnější než s ním....a hlavně jsem byl přeci vždycky indoš. :-) Dnes tak vyhraněný nejsem. Při práci používám i westernové, nebo drezurní sedlo. Také mám sedlo arabské, ale nejčastěji používám pastevecké polštářové sedlo. Neomezuje ničím kontakt mezi koněm a jezdcem, nemá kostru, takže je univerzální a lze na něm použít i jednoduché třmeny u koní, kteří mají příliš vysokou akci. Bez sedla mám naježděných nejméně čtyřicet tisíc kilometrů. Se sedlem maximálně patnáct tisíc. Každopádně hodně chodím s koněm po svých.
Hackamore preferuji jako nástroj, který nejvíce vyhovuje mému současnému způsobu vedení koně, kdy pracuji s prověšenými otěžemi. Hackamore dobře přenáší signály, které vysílám díky pohybu váhy otěže do tlakových bodů na hlavě. Také používám bosal, a mladé koně v první fázi výcviku přijíždím na ohlávce. Nicméně bych neměl problém jet na koni, který má na hlavě cokoliv jiného. Vždy jde především o techniku práce, ne o nástroj.
Koně máte celoročně venku? Zavíráte je někdy do boxů?
Ne, to nikdy nedělám. Udělal bych to pouze v případě, že by nebylo zbytí, třeba z důvodu poranění.....ale skutečně nerad.
Dáváte koním něco jiného než seno a v létě trávu (ječmen, oves, vitamíny,..)?
Dávám jim sůl.... Přikrmuji výjimečně, jen nemocné, slabé, staré a maminy. Většinou ječný šrot a olej, a to pouze, když vidím, že jde kůň dolů v nevhodnou dobu. Mám koně v hodně dobré kondici, ale nerozpakoval bych se dát nemocnému koni cokoliv, co by jeho stav vyžadoval. Oves bych dal jen v extrémní zátěži. Je to výkonnostní droga a kůň bez práce se na ovsu chová skutečně neadekvátně.
Často jste přezdíván jako „zaříkávač koní“ ztotožňuje se s tím?
Neřeším to, ale na koně mluvím neustále. Hlas má stejnou sílu jako naše myšlenky.....
Jezdíte po stájích, kde pomáháte lidem s koňmi, nebo jak vy říkáte pomáháte spíše koním s lidmi, co Vás k tomu vedlo?
Zodpovědnost ke koním.....Mám pocit, že mě o to požádali. Myslím, že nic nedostáváme jen tak. Vždy za to něco musíme dát. Třeba službu. Je to věcí důvěry mezi mnou a koňmi.
Jaké problémy jsou to nejčastěji?
Nejčastější problém je nepochopení koně ze strany člověka. Tím se z koně stává nešťastná bytost.
Už jste nějakému koni nedokázal pomoci, protože byl tak zklamaný v lidech, že to prostě nešlo?
Ano....Několikrát. Někdy bylo na pomoc již příliš pozdě. Kůň byl starý, odstranění problému časově náročné, a majitel nebyl schopen v mé započaté práci pokračovat. Pochopil jsem, že nejdou zachránit všechny koně na světě.
Když přijedete do nějaké stáje, kde jsou koně hlavně v boxech, pouštěni jsou tak na 2 hodiny denně, je Vám z toho smutno?
Vždycky..... Takovejch míst je opravdu moc.
Jak Vás přijímají lidé z těchto stáji?
Nevím....To by bylo lepší se zeptat jich. :-) Lidé si mě buď chtějí poslechnout, nebo ne. Mě zvou jen ti, co si mě poslechnout chtějí.
Setkal jste se s nějakým negativním ohlasem?
Jasně, na facebooku. :-) Zjistil jsem, že je dost lidí, co mě rádo nemá, přestože nikdy neviděli ani mě, ani mojí práci. Ale přikládám to spíš pocitu vlastního nedocenění a lidské malosti. Myslím, že není potřeba se tím trápit.
Co říkáte na sportovní stáje?
Sportovní stáje mi nevadí.....Mám výhrady ke zneužívání koní k uspokojení vlastních ambicí, když jdou ty ambice na úkor koně.
Jaké dělají lidé nejčastěji chyby, ve vztahu člověk-kůň?
Jsou příliš aktivní a na koně rychlí.... Nedokáží dělat včas pauzy a vracet se do bodu „teď neříkám nic a neohrožuji tě“, tzv. bod nula.
Místo, které stojí za to navštívit?
Mongolsko
Kniha, která stojí za přečtení?
Těch je spousta....Škola malého stromu od Forresta Cartera. A koňské? Já doporučuji knihy Cherry Hillové. Paní je v knihách praktická, koně zná a obejde se (až na drobné poznámky) bez zbytečných „esoterických“ keců, které z knih jiných autorů jen tryskají.
Film, který stojí za to vidět?
To nevím. Každý film mě baví jen jednou, nebo dvakrát.
Oblíbené roční období a proč?
Všechny. Ale nemám rád zimu...., protože je zima. :-)
Co byste chtěl říci na závěr?
Moc bych si přál, aby si každý člověk u koní dokázal vždy, v každý moment představit sebe na místě svého koně. A obecně....Lidi, neberme se všichni tak ukrutně vážně. :-)
Olda je můž se srdcem na správném místě. Je to hodný, pracovitý, opitimistický, srdečný človek, který již stovkám koní pomohl, a já doufám, že ještě stovkám pomůže.