Dekorace z diskontu. Ano nebo ne?
Mám ráda originalitu. Ještě radši mám nadčasovost. A úplně nejradši mám osobitost. U bydlení to platí bezpochyby.
Jsem ve věku, kdy velká část mých přátel buduje svá hnízda. Kupují byty, staví domy. Většina z nás opouští byty velikosti "pro začátek nám to stačí" a stěhuje se do "ať má dítě vlastní pokoj".
Co mě na tomhle období opravdu hodně baví, jsou první návštěvy a kolaudačky. Jsem přesně ten typ člověka, co miluje vyprávění o plánování, zdolávání překážek, přestavbách a architektech, o stěhování a zabydlování. Pozorně poslouchám a vím, že na konci příběhu je právě ten happy end, ve kterém právě sedím, popíjím kávu a kocháme se.
Zpět k originalitě a osobitosti. Nejednou jsem si pucovala boty na rohožce WELCOME HOME, v krvi adrenalin natěšenosti, jak asi bude nové obydlí přátel vypadat. V hlavě běží obrázky místností podle charakteru obyvatel. A pak se otevřou dveře a...
... pokračují nápisy. V předsíni na zdi nebo na botníku HOME. Nad dveřmi do kuchyně samozřejmě nechybí nápis KITCHEN. V tu chvíli už tuším, co bude v obývací pokoji. FAMILY.
Ano, nepopírám, taky jsem byla touhle nemocí infikována. V jejím propuku, kdy jsem tenhle styl nápisů vídala v zahraničních časopisech a na serverech o bydlení. Teď je všude. V designových obchodech se drží, co by ne, lidé dřevěná písmenka a tabulky s nápisy milují. Nábytkové řetězce nezůstávají pozadu.
Ovšem mé vyléčení bylo rychlé. Nedávno jsem u kasy v jednom diskontním potravinovém řetězci potkala paní. Rychlý rentgen jejího košíku. Rohlíky, máslo, tři piva, párky a dřevěná písmena HOME a FAMILY.
Jsem zdráva. Zas miluji nadčasovost. Ale co naplat, jelena ve skoku taky měli všichni.
