sukně vs. kalhoty
aneb věřili byste, že jeden ze skutečně zlomových okamžiků v ženském odívání lze vystopovat v historii české módy ?
Na přelomu let 1929 a 193o spatřila světlo světa dvojjazyčná publikace doprovázející stejnojmennou výstavu. Tento mimořádný počin mělo na svědomí trio sestávající z funkcionalistických architektů Jana Vaňka a Zdeňka Rossmanna spolu s textilní výtvarnicí a absolventkou UMPRUM Boženou Hornekovou (později Roth-mayerová). A právě tato dáma je autorkou nové - ve své době revoluční koncepce dámského šatníku, jenž je založen výhradně na kalhotách.
Pro všechny výše zmíněné je společný kritický postoj k složitostem soudobého odívání, přičemž v tomto ohledu se k této problematice svým článkem "Mají svobodnou vůli, ale šatů nemají" vyjádřila také novinářská osobnost Milena Jesenská. Nutno podotknout, že jisté výhrady měl Josef Čapek, kterému se nezamlouvala inspirace pánským oblekem, jemuž vytýkal množství nedostatků. Horneková si však hrdě stála za svým přesvědčením, že jedině kalhotovým oděvem vytvořila nový styl odpovídající obrazu ženy svobodné, svěží a praktické. navíc Horneková byla skutečně důsledná a rozdělila své modely podle funkce a příležitosti, s čímž souvisí i volba různých materiálů, střihů a široká škála barev. Kalhoty doporučovala také ženám plných tvarů a dokonce i těhotným, což bylo do té doby zcela nevídané.
Tímto významným návrhářským počinem v rámci nejen české, ale i evropské oděvní tvorby předběhla Božena Horneková (Roth-mayerová) dobu nejméně o 4o let, neboť až během 7o. let lze tímto způsobem oblečenou ženu běžně potkat na ulici.
I přesto, že tenkrát byly kalhoty vnímány jako módní - tedy dočasný jev, z boje o titul hegemona nad dámským šatníkem nakonec vyšly vítězoslavně.
A co vy - patříte mezi ty, co svá lýtka schovávajív nohavicích, nebo je naopak koketně ukazujete v sukních ?
literatura: Eva Uchalová, Česká móda 1918-1939 - Elegance první republiky, Olympia, 1996.