Babička by ze mne měla radost! Mám lehce po třicítce, manžela a dvě děti na krku, a tak jsem podle ní stopro přišla k rozumu! Asi to bude pravda, protože myslím taky na něco jinýho, než kozačky, kafíčka a krémíčky! Jak by babička řekla, na něco užitečnějšího! Nevím, o kolik užitečnější je přemýšlet o tom, zda nám doma lednice vydá něco k večeři, nebo jsme jen o chlebu a vodě! Ale někdy mě fakt napadají věci...
Třeba nedávno jsem si říkala, že je to všechno nějaký obrácený. Většina z nás se valí jak uragán a jak na to tak koukám, tak vlastně NIKDO nemá na NIC čas! Když se rozhlížím po restauraci, mají téměř všichni na stole nějaký zařízení typu mobilu. Během rozhovoru s kámoškou, nezapomenou fotit, sdílet, likovat a komentovat. Píšou tomu s kým nejsou, aby až s ním budou, mohli psát zas někomu jinýmu. A tak vlastně stíháme všechno a nic pořádně! A jestli to tak půjde dál, tak mě z toho nejspíš brzo šlehne!
PÁNOVÉ tvorstva vaří, uklízí, perou, pečou, starají se o naše malý lidí a my KŘEHKÉ polovičky kromě domácností řídíme tramvaje, firmy a velký obchody. Díky mužským pravidlům, platícícm v dnešní společnosti, jsme orientovaný hlavně na výkon. Lítáme jako fredky, aby jsme zvládly domácnost, práci, rodinu, děti, koničky i zábavu, a tak se nemůžeme divit, že jsme uhoněný, s jazykem pomalu až na vestě.
I přes tyhle vyloženě mužský aspekty v nás snad zbyly ještě nějaký náznaky ženskosti. Třeba já miluju tu beznaděj, že fakt nemám nic na sebe, i přesto, že mám narvanou skříň k prasknutí. Nebo ta závist v obchodě když to, co se mi líbí nemají v mé velikosti a nějaká rajcovní blondýna, se narve do o čísla menšího, než já a nese si pak plnou tašku super kousků! Taky dokážu ječet pomalu tak, že mi rezonuje celá hlava a občas mi i nějaká ta slza ukápne. A tak podporuju křekhý stvoření, který ve mně někde dřímá. Začala jsem víc nosit šaty a sukně. Koupila si perličky a chystám se na květinou čelenku! Jestli to pomůže, to nevím, ale za pokus to stojí, ne?!