Svět je naprosto ovládaný sociálními sítěmi. Kdo na nich není, ten neexistuje. Nebo alespoň oficiálně ne. Narodili jsme se do doby zmítané textovkami a konverzacemi pomocí fotek. Co je ale ta nejzákladnější věc k vyjádření našich emocí? Smyslu toho, co chceme sdělit? Světe div se, slova to nejsou. Jsou to ekomotikony.
Ekomotikony neboli smajlíci už nejsou jen občasným dodatkem za větou. Jejich důležitost vzrostla natolik, že určují vaši náladu, smysl zprávy a to, jak si obsah příjemce vyloží. Stále tomu nevěříte? Před pár dny by mě to také ani nenapadlo.
Většina novějších smartphonů si dala na designu záležet a tak do zprávy vkládáme pestrobarevné doplňky opravdu denně. Já se v tom náležitě vyžívám. Lodičky, kabelky, srdíčka, skleničky nebo jen obyčejný úsměv. Ne vždycky, ale poměrně často.
Nedávno jsem udělala malý pokus a zkusila půl dne ekomotikony vynechat úplně. Nevěřili byste, kolik lidí mi odpovědělo stylem: „Co ti je?“ „Jsi naštvaná?“ „Jsi nějaká smutná…“ Obsah zpráv byl ale naprosto stejný, jaký bych napsala jindy, jen zkrátka nebyl doplněn o úsměv, mrknutí nebo pusinku.
Třeba taková ironie. Ta se ve zprávě nedá použít bez smajlíka, aby to někdo pochopil. Natožpak sarkasmus.
Stejně tak obyčejná odpověď na otázku „Jak se máš?“ působí bez kresleného úsměvu prostě suše.
Výsledkem mého malého vědeckého zkoumání bylo, že ať napíšu zprávu jakkoliv příjemně a mile, bez smajlíka to prostě pozitivně nepůsobí. Je pravdou, že nám mnohdy pomohou k vyjádření toho, co chceme říct. Nahradí to, co ve verbální komunikaci způsobí intonace, tón hlasu či gestikulace. Nikdy dřív mě ale nenapadlo, že mají až takovou váhu. Představte si, že by si tehdejší králové kreslili v dopisech smajlíky.
"...S pozdravem Karel IV. :-) "
Evidentně je to manýr dnešní doby a my už jsme si ho natolik zautomatizovali, že ho zkrátka potřebujeme.
Pojďme tenhle pokus rozšířit. Zkuste ekomotikony nepoužít alespoň půl dne a podělte se s námi o reakce svého okolí.
(Zdroj fotek: pixabay.com)