Tereza in Oslo, jak si jistě dobře vzpomínáte, je vítězkou Blogerky roku 2014 v kategorii LIFE. Zajímalo nás, co jí získání prestižního titulu přineslo, a také, jak vnímá rozdíl mezi českým a norským blogováním. Položili jsme jí tedy několik zvědavých otázek.
Terezo, máš možnost porovnat blogování v Norsku a v Čechách. V čem je podle tebe největší rozdíl? A jak je to s oblibou blogů, těší se větší oblibě u nás nebo v Norsku?
Norsko je celkově o pár let před Českou republikou. Blogový boom tu na severu byl tedy již před několika lety. V současné době je v Norsku přes 300 tisíc blogů (pozn. Norsko má přes 5 mil. obyvatel), kolem 100 nejlepších blogerek se blogováním živí a deset z nich vydělává miliony norských korun ročně. O blogerkách/blogerech se denně píše v norských médiích a jejich články kupují online média.
Největší rozdíl tedy vidím v tom, že blogerky v Norsku se blogováním uživí. A to velice dobře. Norské firmy velice rychle pochopily sílu této nové formy marketingu. Jeden příklad za všechny – když dá norská Blogerka roku jednu fotografii na Instagram s produktem, který propraguje - dostane 30 000 norských korun (cca 96 000 českých korun). V Norsku je všechno velmi transparentní, takže i platy blogerů si můžete vyhledat na Internetu, nebo se o nich dočíst v médiích.
Když jsem tu na jedné party zmínila, že jsem česká Blogerka roku – lidé se kolem sebe nervózně rozhlíželi a hledali moje bodyguardy. Smála jsem se na celé kolo a musela jim vysvětlit, jak se věci mají v ČR. Zatím.
Blogování je vždy o lidech. V čem si myslíš, že se od nás Seveřané nejvíce odlišují? (Mám na mysli především způsob uvažování, styl jejich života.)
Jedním z největších rozdílů, kterého jsem si u Norů všimla hned, byl jejich pohodový způsob života. Většina lidí tu nikam nespěchá. Žijí poklidným životem. Norsko je bohatá země a je to vidět na každém kroku. Především pak na způsobu života lidí. Norové hodně cestují, protože všude na světě je levněji, než v Norsku a v práci netráví desítky hodin, protože zkrátka a dobře nemusí.
Odvrácená strana mince je ta, že se Norové za každou cenu nesnaží prosadit. Ví, že dřív, nebo později budou mít o dobrou pozici postaráno. Češi si musí dobrý plat vybojovat. Osobně mi přijde, že oproti pasivním Norům si v České republice hodně lidí zakládá své vlastní firmy, otevírají kavárny a restaurace. Je tam cítit ta zdravá dravost mladých lidí, která mi tu na severu chybí. Asi ani jeden extrém není zdravý, na druhou stranu se domnívám, že se jednou tak patrný rozdíl mezi českým a norským vrstevníkem musí projevit.
Jak se změnil tvůj životní styl, poté, co ses odstěhovala do Norska? Co třeba způsob oblékání a trávení volného času? Je něco, co ti chybí?
Přestože si pohodový styl života v Norsku nemůžu vynachválit, občas se mi po hektickém životě v Praze zasteskne. Do Prahy létám díky příznivým cenám letenek poměrně často. A po pár dnech, kdy se ani na chvíli nezastavím, protože mám program naplánovaý na minuty, se pak zase ohromně těším na sever. Každá země má své klady a zápory. Myslím, že jsem po těch letech našla způsob, jak si užít obě dvě.
Způsob oblékání se přirozeně změnil, protože nakupuji v norských obchodech. Osobně mi přijde, že tu na severu mají mnohem lepší styl oblékání muži. Když jdete v Oslu po ulici, potkáváte některé muže, kteří vypadají, jako by zrovna vypadli z předních stránek módních časopisů. Ženy se oblékají velice jednoduše a jednotně. Jedno léto frčí bílá barva a všechny Norky tu chodí v bílé. Skvělé je na tom to, že vždycky vím, co k nám do České republiky přijde příští sezónu.
Oblíbila sis v Norsku nějaké místní přísloví?
Přestože trávím s norskou rodinou a norskými přáteli poměrně dost času, nevšimla jsem si, že by Norové používali nějaká přísloví. Takže bohužel žádné oblíbené nemám. Za to já se vždycky ve vhodné situaci snažím přeložit ta naše česká přísloví do norštiny a většinou na mě Norové koukají, jako bych spadla z višně. Několik minut mi zabere jim vysvětlit, co tím “básník” myslel. A oni pak řeknou jen: “Ah...”. Už to asi dělat nebudu :)
Na blogu často píšeš o hledání práce, bohužel zdá se, že se ti zatím nedaří najít to pravé.
Norsko se v poslední letech stalo takovým trochu “americkým snem”, který chce žít snad úplně každý. Není se čemu divit, pracovní podmínky i platové ohodnocení jsou tu na světové poměry nadstandardní, mateřská dovolená i důchodové zabezpečení je tu lákavé, vzdělání je tu na špičkové úrovni a všechno tu tak nějak funguje. Není divu, že by všichni chtěli bydlet v Norsku. Pracovní trh je tedy přeplněný žadateli o práci. Jakmile nemáte vzdělání ve zdravotnictví, školství, nebo inženýrský titul, máte před sebou velice náročnou pozici. A to, i když mluvíte bravůrně norsky a několika dalšími jazyky. Já jsem vystudovala obor “Culture, Environment and Sustainability” se specializací na Afriku. Hledala jsem uplatnění jako koordinátor rozvojových programů, bohužel přímo v tomto oboru je konkurence obrovská. Na jednu pracovní pozici se tu obvykle hlásí kolem 300-400 lidí a většina z nich má již několikaleté pracovní zkušenosti. V neziskových organizacích (ani v těch norských) nejsou finance na zaučení studentů, kteří právě vyšli vysokou školu. V kombinaci s tím, že nejsem Norka, jsem po pár měsících pochopila, že si budu muset na takovou práci ještě pár let počkat. Zatím pracuji jako dobrovolnice pro norské i české neziskovky orientující se na Afriku. Svůj zájem o pracovní pozici jsem přeorientovala do online marketingu. Momentálně pracuji na několika malých i větších projektech a každý den se v tomto oboru vzdělávám. Mám co dohánět, ale už teď vidím, že v tomto oboru je šance několikanásobně větší.
Jaká je vlastně práce tvých snů? Jak si ji představuješ?
Jsem otevřená poměrně všemu. Jediné, co je pro mě opravdu důležité je to, aby mě práce bavila a naplňovala. Pak si dokážu představit, že do toho dám kus sebe. Jsem hodně kreativní člověk a potřebuji svoji kreativitu denně realizovat, online marketing mi zatím takovou možnost dává. Uvidíme, jaká nabídka nakonec přijde. Kdyby se dalo moje vzdělání a láska k Africe propojit v pracovní pozici, byl by to sen. Věřím, že taková nabídka někde čeká. Myslím ale, že budu muset profesně dozrát.
Stala ses Blogerkou roku 2014. Naše čtenáře by velmi zajímalo, jak toto ocenění změnilo tvůj život. Změnil se tvůj pohled na blogování? Vzrostla popularita tvého blogu, zvýšila se jeho návštěvnost?
Musím se přiznat, že před tím, než jsem vyhrála Blogerku roku jsem o blogování věděla pramálo. Blogovala jsem dva roky, ale byla jsem v takové své vlastní blogové bublině. Když jsem jela na finálový večer, neznala jsem většinu holek, které se dostaly do finále. John Erik (manžel) se tenkrát naučil všechna jména finalistek, které se dostaly do TOP10 a na večírku mi “radil”, kdo je kdo. Vůbec jsem netušila, že je blogování tak rozšířené v České republice a byla jsem překvapená, kolik kvalitních českých blogů máme.
Když jsem vyhrála, měla jsem obrovskou radost. Především pak proto, že mě čtenáři podpořili. Byla jsme ráda, že jsem jim vlastně mohla ukázat, jak proměnit jeden takový sen v realitu, a to v přímém přenosu. To, že mi k němu pomohli právě oni, bylo o to lepší.
A jestli vzrostla popularita blogu? Samozřejmě. Všichni byli zvědaví, kdo je ta TerezaInOslo. Během dne mi na blogu přibyly desetitisíce nových čtenářů. Najednou se ale na blogu objevili lidé, kteří se mnou “neprožili” krušné začátky a viděli jen tu vrchní skořápku, nikoli tu dřinu za tím vším. Chvíli jim trvalo, než se prokousali tou “nádherou” a “štěstím” až k těm méně veselým článkům. Ti, co to dokázali, zůstali a čtou mě do teď.
Otevřely se ti nové možnosti spolupráce? Pokud ano, prozradíš nám, jaké?
Otevřelo se mi mnoho možností spolupráce. 90% nabídek jsem ale odmítla.
Nepřipadalo mi vůči mým čtenářům fér, abych jim na blogu představovala produkty, o kterých jsem v životě neslyšela a služby, kterých jsem nikdy nevyužívala, a které mě nijak nelákaly. Nechtěla jsem ztratit důvěru čtenářů, že blog prodám všem firmám, které mi něco dají. Navíc jsem byla velice zklamaná, jak české firmy ke spolupráci s blogerkami přistupují. Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že marketingová síla českých blogů je velice podceněná a neohodnocená. Spolupráce jsem si tedy vybírala velice pečlivě a uzavírala jsem dlouhodobé kontrakty pouze s firmami, které jsem buď sama oslovila, nebo jejichž služeb jsem využívala již dlouho.
Před soutěží jsem na blogu čas od času zmínila moje oblíbené restaurace, vyfotila fotku značkových bot, které mám ráda a nebo třeba křídlo letadla společnosti, kterou do Prahy létám. Po tom, co jsem vyhrála, byla ale jakákoliv taková zmínka, či fotografie podle čtenářů placenou reklamou.
Jak to vidíš s obhájením titulu? Myslíš, že se ti podaří znovu získat toto ocenění?
To je velice těžká otázka, na kterou si netroufám odpovědět. Na jednu stranu bych chtěla zažít ten skvělý pocit znovu, na tu druhou bych ho přála i někomu jinému. Máte pak obrovskou energii tvořit a posílat ji dál. Uvidíme, na české blogové scéně je hodně kvalitních blogů, které mají šanci.
Jako vítězka jsi dostala mnoho zajímavých cen, například poukaz od značky puma, co hezkého sis pořídila a co například RIA, je to tvoje oblíbená značka?
Určitě ano, ceny byly milým bonusem na celé soutěži. Do Osla jsem si odvezla kompletní vybavení na tréninky od značky Puma a to i pro manžela.
Jsi také čtenářka? Pokud ano, mohla bys nám prozradit název svého oblíbeného blogu?
Čas od času zavítám na norské blogy. Zdokonaluji si tak norštinu a miluju jejich fotografie. Mezi mé oblíbené patří Caroline Berg Eriksen carolinebergeriksen.no. Má nádherné fotografie, zajímavé recepty a tipy na cvičení.
V poslední době se stalo trendem tzv. vlogování, uvažuješ také o tom, že bys začala točit videa?
Myslím si, že do vlogování se zatím pouštět nebudu. Nemyslím si, že by to bylo něco, pro mé čtenáře. Navíc ráda dělám věci precizně a dotažené do detailu. Pár videí (třeba z našich cest) jsem sestříhala, ale zabere mi to vždy mnoho hodin.
A ještě poslední otázka na závěr. Je něco, co bys ráda vzkázala svým čtenářům?
Ráda bych jim poděkovala, že můj blog čtou. Jsou mojí velkou inspirací. Taky bych jim ráda vzkázala, aby mi pořád posílali ty nádherné emaily s jejich životními příběhy. Je pro mě obrovskou ctí někoho inspirovat. Životní příběhy lidí, kteří se na mém blogu inspirovali, jsou pro mě obrovskou motivací. Nikdy nezapomenu na jeden z prvních emailů, ve kterém mi čtenářka děkovala za jeden článek, který jí změnil život. Po přečtení se mi podlomila kolena a plakala jsem jako malá holka. To byl ten moment, kdy jsem si uvědomila, jaká je v blogu síla. To byl ten moment, kdy jsem si uvědomila, jak mě blogování neuvěřitelně naplňuje.
Terezu můžete sledovat i zde na Blogerkách.