Jak chápat člověka? Jak máme chápat sami sebe?
Jak už řekl Seneca „Odpouštět je lidské.“, ale jsou to právě pocity a myšlení, co nás dělá lidmi? A proč vlastně a čím se odlišujeme od zvířat. Vždyť cit není pouze lidskou vlastností, drtivá většina savců (a nejen savců), je schopna projevovat pokročilé city, člověk má jen vyvinutější slzné kanálky. Mimo to Darwinova teorie sama poukazuje na naše zvířecí předky, ze kterých jsme se vyvinuli. Otázkou je zda jsme se fyzicky změnili opravdu na tolik, abychom se přesunuli do jiné kategorie, než jsou zvířata? Stačí nám tedy k tomu, abychom se řadili někam výš, pouze naše nynější stavba těla? Odpověď na tuto otázku nechám na vás.
A co se týče našich pocitů? Cítíme mnoho různých pocitů, že občas se v nich nevyznáme ani sami jako například strach, lásku, přátelství, zoufalství. Jak už jsem řekla, podle mě se pocity se od jiných živočichů nijak nelišíme a některé dovednosti mají zvířata dokonce navíc. Jako třeba takový pták, roztáhne křídla a letí. Zvládáme to stejné i my? No vlastně ano, nicméně trochu jinak a právě tímto, se dostáváme k prvnímu poznatku, díky čemuž se člověk řadí nad ostatní druhy. Totiž – co člověk nedokáže sám o sobě, dokáže díky své mysli.
Nenarodili jsme se s křídly, ale to ještě neznamená, že nemůžeme létat.
Jak už to tak bývá, toto tvrzení mě přivádí do rozporu například třeba se šimpanzi. Šimpanz si pomocí dlouhého stébla trávy loví mravence z komůrek mraveniště. Ptáci konstruují promyšlení hnízda, jinak by jim mláďata vypadla ven, lovci jako tygr, lvice, puma nebo třeba gepard si musí důkladně promyslet z jakého úhlu, vzdálenosti nebo na jakém místě svou kořist překvapí, a to ani nemluvím o tom, co všechno se zvířata dokáží naučit a rozhodně u toho myslí. To třeba když koně učíte poklonu, nebo papouška mluvit a dáte jim za splněný úkol pamlsek. To oni pak už přemýšlí a ví, že když to udělají správně tak něco dostanou a věřte mi nebo ne, někteří to dělají, jen proto, že je to baví a mají z toho dobrý pocit.
Na druhou stranu zvířata sice dokáží vytvářet a vynalézat věci, ale ne za jiným účelem než užitečným. Ovšem opice by měli zručnost vyplácat věž z hlíny, ale proč by to dělali? A to „proč“ člověk má. Vytváří věci navíc, s určitou nadhodnotou. Napadá mě, že člověka člověkem dělá především lidská pohodlnost. Vždyť i většina důležitých vynálezů se vynalezla za účelem, aby lidi nemuseli tolik dřít a starat se o ostatní věci a některá šikovná „udělátka“ se vynalezla dokonce i omylem.
Pravda, leckdy děláme věci zdánlivě bez důvodu, ale ve spoustě z nich je určitý smysl. Narážím tím například na umění. Vytváříme jej, aniž by bylo k životu potřebné, ale v konečném důsledku je to právě to, co bylo odpradávna součástí našich životů – tedy umění bylo jedním z prvočinitelů, který nás posunul.
Máme tedy mysl, díky ní tvoříme, bohužel neuvědomujeme si, že když tvoříme tak také ničíme. Ano, naše civilizace je sice v pokroku díky naší lenivosti, ale co planeta, příroda, kterou ničíme tím vším a s kterou a především z které žijeme již od zrození prvních organismů tady na naší modré Zemi.
Když už jsme u toho ničení tak je zřejmé, že ničení a války nejsou jen doménou lidí, nejlepší příklad, jsou takoví mravenci, kdy někteří žijí „římským způsobem života“, mají pouze vojáky a lovce a o samotnou stavbu a údržbu mraveniště se starají otroci ukořistění při „válkách“ s jinými mraveništi.
Konec konců už samotné pořekadlo „Chybovat je lidské.“ v sobě obsahuje naprosto vše. Řadí nás jako druh a říká, která věc je ta zosobňující, stejně jako výrok „Chybami se člověk učí.“.
Já už tedy jen z důvodu, že se řadím do čeledi humanoidní, bych se ráda přikláněla k té lepší stránce našeho lidského bytí.
Nemyslím si tedy, že to, co nás vyčleňuje, je způsob, kterým přijdeme na svět nebo to, jak vypadáme, jak se oblékáme, kde žijeme. Je to odkaz, který po sobě zanecháme, díky tomu, co umíme, zásluhou toho, jak dokážeme myslet. Je to to, že se za 1000 let někdo otočí a řekne, to je dílem člověka.
Aneta Klusáčková