Dá se láska ke zvířeti připodobnit té lidské? Je možné milovat zvíře, jako by bylo část vás samotných? Má láska má ten nejčokoládovější kukuč, který znám.♡
Ahoj všem,
dnešní článek bude poněkud jiný. Nebude o kosmetice, jídle, nákupech ani recenzi. Dnešní psaní je věnováno mé velké, té největší lásce.
Mám ráda zvířata, moc. Doma mám nádherného mainského mývalího koucoura, kočičku Whiskas (tedy měla být :o)), čistokrevnou špinavou Westici Áju, která vypadá jak voříšek a tu největší - Velkou švýcarskou salašnickou psici Anie.
V létě nám bohužel umřela naše modrá britka Mia.
Nechci, aby došlo k nějaké mýlce, protože miluju všechna naše zvířátka.♡
Nevím, ale, zda jste měli někdy podobný pocit, jako já.
Naše Andulka je prostě víc, než jen pes. Je jako má nejlepší kamarádka, jako dítě, které vyžaduje pozornost a pohlazení, je jako součást mojí duše.
Koukám do jejích hlubokých, čokoládových očí a jsem přesvědčená, že už jsme se někdy musely potkat. V jiném životě možná, nevím.
Vyrostla jsem se zvířaty a nikdy jsem nic takového necítila, ač to byli moji miláčci.
Věděla jsem, že člověk může mít rád svého psa, kočku. Ale, že mezi nimi může vzniknout silné pouto, které by snad člověk našel mezi milenci, mezi manželi, kteří jsou spolu ruku v ruce padesát let, mezi matkou a jejím právě narozeným potomkem....? O tom jsem netušila.
Možná je to tím, že jsme si ji vzali z hrozných podmínek a byla dost nemocná. Později měla i těžký zápal plic a myslela jsem, že umře.
Před určitou dobou to byla ona, kdo mi zachránil život. Možná tohle všechno je ono silné pouto, které se nedá zpřetrhat. Možná je v tom něco nadpozemského. Možná je to ona, kdo se dívá do mých očí a vidí daleko za ně. Vidí, kdo jsem. Vidí, co cítím. Někdy mám dokonce pocit, že je telepaticky napojená na mé myšlenky.
Každý den děkuji za to, že ji mám. Za záchranu mého života. Za záchranu mě samé.
Každý den si říkám, jak ochuzení jsou lidé bez přítomnosti zvířat. Vím, že ne každý je má rád. Ale mně přijde, že když má člověk rád zvířata, má rád i lidi.
Vím, že ne každý chce a může mít doma nějaké zvíře. Ale pro mě je život bez zvířat naprosto nepředstavitelný. Nedokážu si představit, že by mé děti vyrůstaly bez chlupáčů. Ti naši dali mým dětem lásku a něhu, teplo, učí je být lidštější, chápavější, starostlivější.
I když mám ten nejpříšernější den ze všech, je to právě má Andulka, která mi okamžitě dobije baterky. Máme ji už pátým rokem a ona přesto, ráno co ráno, skáče metr vysoko jako kobyla z radosti, že jsem vstala. :-D
Často leží u mých nohou nebo samozřejmě na nich. Nacpaná do miniaturného prostoru, zkroucená, ale šťastná.
Nebudu tvrdit, že je dokonalá, kdepak. vyvádí psí kusy.
Nenápadně mi vypije kafe z hrnku, zatímco odejdu na záchod.
Čmajzne z linky balíček špaget a rozerve je na padrť.
Dělá hromádky v průjezdu, i když máme velkou zahradu.
Každé ráno, když šíleně pospíchám s dětmi do školky, stojí mezi dveřmi a odmítá mě poslechnout.
Otevře si sama dveře nebo odpadkový koš a následuje pohroma.
Našla bych tisíc jiných důvodů, proč ji nesnášet. A ano, občas ji nesnáším za to, co provedla. Moc dlouho mi to ale nevydrží :-D.
Každopádně ji zcela bezmezně, bezvýhradně miluju.
Tak nějak jsem vnitřně přesvědčená o tom, že by si člověk měl vybrat k sobě plemeno, které nám je něčím blízké, podobné.
Ne, že bych plenila odpadkové koše a dělala hromádky v průjezdu :-D.
Ale jsem přesvědčená, že jsme si něčím podobné. Stejné. Cítím se být milována. Cítím štěstí, i když je mi na umření.
"Pes je jediné stvoření na světě, které vás miluje víc než sebe."
Josh Billings
Přeji vám všem, abyste měli důvod pro hezký den, i když zrovna za nic nestojí.
Abyste cítili lásku, i když vás zrovna žádný partner nemiluje.
Přeji vám všem, aby tu vaši chlupáči byli s vámi co nejdéle.
Přeji vám, aby váš život byl díky nim o mnoho bohatší, tak, jako je ten můj.
Vaše LU♡
PS: Všem ostatním chlupáčkům slibuji, že je o to víc poňuchňám, podrbu a pohladím, o co méně jsem je v dnešním článku zmínila ;-). I oni mají mou lásku, samozřejmě.