Jediné, co vede k cíli, je bezmezná víra v dobrý konec, výhru, tu nejlepší možnou variantu! Jak se to vlastně dělá?! Vždyť je to pěkně těžké!
Doma máme sadu oblíbených porcelánových misek, ze kterých velmi často jíme. Mělké talíře se u nás prakticky používají jen zřídka. Misky vedou. :)
K mému nemilému zjištění jsem se před pár dny nemohla misek dopočítat. Jedna chyběla. Zeptala jsem se manžela i nejstaršího syna, zda neví, kde by mohla miska být nebo jestli ji omylem nerozbili. Na mou otázku jsem uviděla jen dva nechápavé výrazy. „Dobrá, asi ji někdo rozbil a teď se nechce přiznat“, pomyslela jsem si. Smířila jsem se s tím, že je jedna miska „v háji“ a radši jsem nechtěla hledat viníka.
Odpoledne jsem utírala nádobí a po několikaleté pauze, kdy jsem opravdu nic nerozbila… Šups! Jedna z misek mi vyklouzla z ruky a byla na kusy.
Večer přijel na návštěvu kamarád. A ejhle! Z tašky vyndal onu zmizelou misku! „Já jsem si ji minulý týden půjčil, jak si tu nebyla…“
Možná, že střepy přece jen znamenají štěstí, protože díky této příhodě jsem pochopila pár důležitých věcí.
1. Je důležité tzv. překročit svůj stín a zbavit se mnoha zbytečných a negativních paradigmat. Nevytvářet si žádné domněnky.
2. Hledat řešení tzv. mimo čtverec. To, že teď nevidím řešení, neznamená to, že neexistuje.
3. Pokud připustíme prohru, chybu, nejhorší možnou variantu, pak se to stane. Lidé, kteří bojují se strachem, jsou často jak v bludném kruhu a nemůžou z toho ven. Často slýcháváme rady jako: „Představ si to nejhorší, co se může stát, a když se s tím srovnáš, tak ať to pak dopadne jakkoliv jinak, zvládneš to v pohodě.“ V vlastní zkušenosti vím, že takhle tedy rozhodně ne! V mém případě situace dopadla vždy ještě mnohem hůř, než si moje mysl dokázala vůbec představit.
Jediné, co vede k cíli, je bezmezná víra v dobrý konec, výhru, tu nejlepší možnou variantu! Jak se to vlastně dělá?! Vždyť je to pěkně těžké!
Podělím se o přirovnání, které mi pomohlo: Když odcházíme ráno z domu, ani nás nenapadne, že bychom se už večer nevrátili. Když jdeme na procházku, nepřemýšlíme nad tím, že bychom už nepřišli domů. To je určitý typ bezmezné víry. Jednoduše víme, věříme, nepochybujeme o tom, že večer opět ulehneme do své postele. Stejně tak musíme přistupovat ke všem událostem v našem životě.
Máte také nějakou svou zkušenost, kdy vám nějaká banalita (rozbitá miska) otevřela oči a našli jste odpovědi, které jste dlouho hledali?