Pro sledování blogů se musíš přihlásit.
Pokud nemáš účet, zaregistruj se.
Batohy už dávno nejsou pouze sportovním doplňkem či nezbytným zavazadlem pro studenty. V dnešní době jsou stylové dámské batohy běžnou součástí módního světa a dají se nosit i k šatům, přičemž dokážou...
Rok 2023 byl pro značku PRM rokem zásadních změn a úspěchů, které upevnily její postavení na trhu luxusního streetwearu a high-fashion módy. Otevření prvního konceptu prodejny PRM ve Varšavě, v prestižní...
Připoj se k nám a SLEDUJ své OBLÍBENÉ BLOGY, piš PRO BLOGERKY, získej hodnotné dárky či pozvání na zajímavá setkání a buď součástí největšího dynamického obsahu. Stačí se jen zaregistrovat...
Maličká narciska osaměle se krčila v trávníku čeká nadějně?
Tak moc jsem se vsem a vsemu prizpusobovala, ze me to stalo vlastni identitu. Nevedela jsem, kdo jsem. Zdanlive jednoducha otazka na hodine anglictiny me dovedla k zhrouceni, placi, obrovske uzkosti. Kazdy neco placl a ja nemela zadnou odpoved, kdo jsem? Netusila jsem tenkrat. Dnes muzu odpovet:...
Zařídila jsem si kolonoskopii, takže drogy zadarmo a anální sex s kamerou k tomu. ...
Potkala jsem kosa, Stál v rohu u branky, vlídně se podíval. A upustil hovínko.
Mona Lisa záludně se usmívala Na studeném nemocničním záchodě Umírání o samotě tolik bolí
1. Proc jsou v buse okynka, ktera nejdou otevrit a neni tam klimatizace? 2. Proc lidi v nejvetsim vedru trvaji na zavrenych okynkach a nechteji je otevirat (kdyz uz nahodou jsou funkcni)? 3. Proc se tak silene cpou do autobusu pri nastupovani a nezachovavaji ani minimalni odstup a dotykaji se...
1. Ztratila jsem brýle, 2. Opařila jsem se o kávovar. Dvakrát. 3. Vybouchl kávovar a vyzdobil linku, zdi i podlahu kávovými ornamenty. Se sójovým mlékem. 4. Protrhla se taška s nákupem. Tvarohové kostky dostaly tvar koulí. 5. Králíček ukradl rajče a snědl ho. Tohle není až taková katastrofa. Pak ale...
Seděla jsem na hodině účetnictví. Pozornost jsem udržela asi 53 minut a pak už jsem jen projížděla facebook, posílala fotky morčat a králíčků a řešila, kde které morče zase zachráním. Po 42 minutách tady toho jsem usoudila, že je zbytečné v lavici sedět dalších 6 hodin a vyšla ven. Najednou jsem nebyla...
Řekla jsem: "Prosím, neříkej mi `Káčo`, nemám to ráda." Řekla jsem podruhé: "Prosím, neříkej mi `Káčo`, vadí mi to." Řekla jsem potřetí: "Nelíbí se mi, když mi říkáš `Káčo`." Počtvrté jsem řekla: "Au." Popáté: "Zraňuje mě, když mi říkáš `Káčo`." Dívám se na řádky výše, přemýšlím. Co je nesrozumitelného...
Je 18 minut po půlnoci, venku voní mokrý teplý vzduch a připomíná mi, že zase nespím. Že zase nemůžu usnout, protože prostě moje tělo nechce. Nemá zájem mít zavřené oči, když ta vlahost proniká tichou tmou a dosedá mi na ruce, na klávesnici, na oči i pomalu se propíjí do nosu, pusy i plic. V té tichosti...
Zrovna ten den přestal vvysávat vysavač. Uklizecí paní marně trápila koberec přejížděním vysavače sem a tam. Ani smítko se nezvedlo. Vlastná, zvedlo, pár takových malých, maličkatých smetíček. Když jsem později odpoledne zírala na tu hromadu hlíny na koberci, tak jsem si řekla, že přece něco vysavač...
Květináč byl natolik drzý, že mi spadl na hlavu z regálu s knihami a dovolil si vysypat třetinu hlíny. Zrovna jsem měla bílou halenku, a tak čtenáři mohli zvesela sledovat, jak ze mě odpadávají kousky zeminy. A bylo takové zajímavé, když mi ta hlína padala i z vlasů. :-) Květináč jsem za trest odnesla...
Dnes v noci umřela Linduška. Šedivá teddy morčinka. A mně všechno padá z ruk a jsem roztržitá, že jsem zapomněla i peníze na autobus. A teprve uvnitř jsem si uvědomila, že mi propadla lítačka a že si musím koupit novou. Na kartě ale nějaké peníze byly. Naštěstí. Taky jsem jela do práce brzo....
Mína se krčila v rohu a nejistota v ní narůstala jako bílé kypící želé. Všechno bylo bílé a nejisté, všechno bylo vratké. Dnes ráno se ke mně tulila, ležela schoulená v klubíčku na mém hrudníku, schovávala čumáček a oči, aby nebyla vidět její nejistota, trápení, bolest a poznání. Vlastně jsme se k sobě...
Ten pocit začal klíčit v břiše, jako malé poupě se naléval a rozvíjel, pučel a na všechny strany, pomalu zasahaval hrudník a šířil se do celého těla.... a nechtěl odejít. Čekala jsem, že květ smutku rozkvete, odkvete a odejde. Ale zatím jen vykvetl a nemíní mě opustit. Sžíváme se spolu, smutek a já....
Padl na mě smutek. Najednou zničehonic. Měla bych mít radost, protože Ullianka porodila dneska nádherná trojčátka, jsou to dva kluci a jedna holčička. Jsou všichni v pořádku, i když boj o přežití teprve začíná. Holčička je veliká 67 g, o tu se nebojím. Kluci ale mají po 50 g, to je váha tak tak. Jenže...
Pořád mám co psát. Se zvyšující se měrou prožitků se snižuje míra času, který je možno věnovat psaní. A taky mi všechny příběhy samy plují v hlavě, prožívám je tisíckrát ve svém světě, znova a znova. Jsou to samostatné světy, čas od času propojené nitkou světla. Nebo i proudem. Cestou k rybníku jsem...
Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Ok, to beru. To je logická věta. Pravděpodobnost je taková, že by na jednoho toho nemělo být tak nějak moc. Jenže když se ohlídnu za posledním měsícem, tak si říkám, že už by to chtělo vzít trochu zpátečku a konečně by nám mohla přát zase nějaké to štěstí......
Moderní portál o bydlení, největší inspirace pro interiéry a exteriéry.
Diskuzní příspěvek byl smazán a autorovi odeslán informativní e-mail.