Sice není potřeba pokaždé zvyšovat hlas, ale zas někdy to opravdu pomůže ;-)
Není to tak dlouho - no pár let, kdy jsem si říkala, že na své děti zvyšovat hlas nebudu, natož abych na ně na veřejnosti řvala. Budou vychované a poslouchat... A to jsem okolo sebe měla spoustu dětí, takže zas tak najivní jsem přeci být neměla.
A jaká je tedy realita? Sem tam děti dělají, že neslyší, i když prostě poznáte, že to jen hrají, a tak je to co chvíli stylem "hlasitější dorozumívání" napříč pokojem, když jednu sundaváte ze stolu a druhá zapíná prázdnou pračku na nejvyšší ždímací obrátky.
Nejsem zastánce výchovy, kdy dítě si může dovolit k rodičům cokoli, a ti mu ještě poděkují. Ale zas neustálé restrikty také nevyznávám. Prostě zlatá střední cesta. Líbí se mi vztah, který s holčičkama mám - jsme parťačky, kamarádky a pokud zazlobí, tak vědí, že jsem mamina, která sice zvýší hlas, ale během chvíle se zase kamarádí :-)
A jak to máte doma Vy? ;-)