Pamatujete si na seriál Dawsonův svět? Já se přiznám, že spíše matně, ale jednu scénu si přece jen pamatuji a utkvěla mi v paměti.
Byla to taková ta scéna, kdy si 15-ti leté puberťačky vysní svou první lásku. V mé scéně, kterou jsem zasněně sledovala a představovala si svého vyvoleného, je přítel, který se dívá na svou spící dívku a říká něco ve smyslu: "když miluješ, dokážeš se na milovaného člověka dívat celou noc, jak spí". Nechtějte po mě, abych si vám lépe scénu přiblížila, pamatuji si totiž pouze tuhle větu a vlastně ještě jméno hlavní postavy: Dawson, což bude pravděpodobně zapříčiněno tím, ... vy víte čím, že? :)
Snila jsem dlouhá léta o tom, až budu milovat a na svého milovaného koukat celou noc jak spí. Nevím co mě fascinovalo na tom, čumět na někoho jak spí. Ruku na srdce, ať milujeme, jak milujeme, ne vždy je na druhého (i na nás) zrovna skvělý pohled: slina u pusy stékající na polštář, na kterém se vytvořil obří mokrý flek a na obličeji nám ráno zanechá stopu po nočním slintání, občasné zachrochtnutí, u kterého přemýšlíte, zda milovaná osoba spí a nebo se velmi brzy udusí a k tomu všemu ústa dokořán, takže vidíme druhému do žaludku a přesně víme, co ten den jedl.
Teď, v mých 26-ti letech, jsem se konečně dočkala své vytoužené scény, kterou jsem si tak dlouho představovala. Přítel výjimečně usnul dříve než já a já se mohla připravit na zrealizování mého snu. Ruka pod hlavou, pomalu jsem se přiblížila k jeho obličeji a s velkým odhodláním se na něj začala dívat. Vydrželo to sotva minutu a pak se to stalo. Žádná slina, žádná pusa dokořán, ale přesně ve chvíli, kdy jsem se začala usmívat nad tím, že se mi konečně splnil sen, můj objekt pozorování otevřel oči a naprosto příšerným způsobem vytřeštil oči a celý sebou cukl a měl namále, aby nespadl z postele. Měla jsem snad slinu na puse? Chrochtala jsem a nebo jsem měla pusu dokořán? Ne, tím to nebylo, prostě jsem na něj jako úchyl koukala svým odlíčeným obličejem, vlasy staženými prapodivným způsobem do bobku a v poloroztrhaném spacím tričku. Obávám se, že takto vyděšen již dlouho nebyl. A jak jsem se z této situace snažila vykroutit? Velmi trapně jsem si prohrábla vlasy a protáhla se v domnění, že uvěří mému pokusu o tom mu naznačit, že jsem se právě probudila a že vůbec netuším, co ho tak vyděsilo a ještě trapněji mě napadlo se zeptat: "proč nespíš?".
Takže pozor na vysněné scény a zamilované pohledy, ne vždy proběhnou tak, jak je vidíme ve filmu.
vaše Penetronelka
Sledujte také facebook www.facebook.com/penetronelka