Najít pro sebe ten pravý typ podprsenky je jako výhra v loterii. Ušetříte si tak hodně peněz a také se vyvarujete nepohodlí. Ať jsou prsa malá nebo velká, objevit tu nejlépe padnoucí podprsenku je umění.
Kdo má velké, chce většinou malé. A naopak
„Buď ráda!“ říká mi vždycky má vyvinutá kamarádka, když si postěžuju na svá malá prsa. Chápu, že ona by ocenila, kdyby se jí občas někdo podíval do očí. Já to mám naopak. O trochu plnější – a z mého pohledu tudíž i hezčí hrudník by mi dodal sebevědomí a větší pocit ženskosti. O operaci ale vůbec neuvažuju, protože jít dobrovolně do narkózy mi připadá jako bláznovství.
Díky bohu za push-up
V zimě je mi to celkem jedno, protože pod tlustým svetrem a bundou stejně není nic moc poznat. Ale jakmile se blíží doba šatiček, triček a výstřihů, porozhlížím se po nějaké fungující „push-upce“. Už několik let patří mezi mé osvědčené značky Bellinda. Jejich podprsenky mi dobře padnou a z ceny zase nepadnu já.
Můj poslední úlovek od této značky je BEAUTY PUSH UP BRA. Podprsenka je z příjemného mikrovlákna, takže je příjemná na nošení a taky rychle schne. Decentní kytičková ozdoba lemu a ramínek povyšuje úplně obyčejnou hladkou podprsenku na romantický kousek. A to jak v bílé, tak i černé variantě (už mám doma obě). A díky tomu mám i dvě krásné dárkové krabičky. Škoda, že už se neposílají dopisy, krabičky by se na ně skvěle hodily.
Hlavně přirozeně
Při zkoušení podprsenek řeším (samozřejmě kromě toho, zda se mi líbí) dvě věci: První je pocitová. Abych ani nevěděla, že nějakou podprsenku mám. To znamená, že mě nesmí nikde tlačit ani táhnout, a to při žádném pohybu. Tím druhým faktorem je to, abych viděla, že ji na sobě mám. Takže abych poznala, že v ní mám prsa větší a taky hezčí. Ale pozor, tohle musím poznat jenom já, na všechny ostatní musí působit můj hrudník naprosto přirozeně. Žádné balóny, žádné špičky. Není nic horšího, než když se pod látkou rýsuje lem podprsenky buď ostře zaříznutý do kůže, nebo naopak volně plandající.
Podprsenky si má okolí všimnout, až když je žena svlečená do spodního prádla. Není to nic složitého, ale než jsem se tohle naučila, stálo mě to dost peněz za podprsenky, o kterých jsem si říkala, že si „sednou“. Nesedly. A ani já v nich skoro ne, protože jsem je musela pořád nějak nenápadně posunovat nebo zvedat ramínka zpět na rameno – to se mi stávalo hlavně pod halenkou, takže moje rádoby nenápadné pohyby při jednání občas asi někoho zarazily. To už teď naštěstí nehrozí.
