S blogováním začínala už v době, kdy to rozhodně ještě nebyl hit. I přes to, že se tomu lidé smáli. Za tu dobu se její styl hodně proměnil. Zapracovala na svých stránkách, technice fotek a k blogu přidala ještě Instagram. Tam má velice slušnou základnu 32 tisíc fanoušků. A sama o sobě říká, že ji jako blogerku buď budete milovat, nebo nesnášet. Možná je lehce kontroverzní, možná je to i díky jejímu životnímu příběhu, který má ve svých 27 letech za sebou. Domácí násilí, ztráta svobody, boj o syna. Co dalšího jsme se dozvěděli o blogerce měsíce Elizabeth Lore, která je celý červenec tváří Blogerky.cz? Přečti si rozhovor, stojí za to. 😉
BLOG: Elizabethlore.cz
IG: @elizabethlore
Ahoj Elizabeth, stala ses vítězkou naší výzvy o blogerku měsíce června a po celý červenec budeš tváří našeho webu Blogerky.cz. Prozraď nám na začátek, kdo jsi a co kromě blogování děláš?
Jsem mladá maminka původem z Brna, je mi 27 let a nyní žiji v Pardubicicích. Momentálně nemám v plánu další přesun, ale žila jsem nějakou dobu i v Praze nebo v Bratislavě, tam se mi líbilo nejvíc. Pokud jde o blogování, jsem lifestylová blogerka, ale hodně se věnuji beauty rubrice. Řekla bych, že jsem jedna z těch nenáviděných blogerek. Abych to uvedla na pravou míru, buď mě milujete, nebo naopak nesnášíte. Moji čtenáři se dělí odjakživa na dva tábory, takže to beru jako hotovou věc a jsem s tím smířená. Beru to tak, že každá moje fotka je spíš provokace, většinou svými fotkami reaguji na něco, co se kolem mě zrovna děje, probírané téma, například narážky na postavu, tím spíš pak zveřejním tuplem fotku v plavkách. Naučila jsem se mít ráda a omezovat se nebudu. A co kromě blogování dělám? Jsem předně matka na plný uvázek, jak už jsem psala v úvodu, ale snažím se věnovat i fotografování, což mě táhne celý život. Mimo to jsem vizážistka, ale na to už nemám tolik času, je to práce, kdy je třeba jezdit po celé ČR kvůli zakázkám, což si nemůžu dovolit. Začátkem roku jsem pracovala jako asistent pedagoga, práce ve školství byla skvělá zkušenost, ale ten plat mi prostě nestačil.
Foto: Elizabeth Lore
Co Tě přivedlo k psaní a k tomu založit si blog? Jak je to vlastně dlouho, co bloguješ?
Bloguji 7 nebo 8 let. V té době blogování nikdo neznal. Lidé i přátelé se mi hodně smáli, co to vlastně dělám, proč se fotím, že je to k ničemu. Teď je to spíš trend a jsem ráda, že jsem se tehdy nenechala ovlivnit a v blogování jsem pokračovala dál. Teď to přináší své ovoce, je to můj koníček, nedokázala bych bez toho být. Psát, fotit, realizovat se. Blog jsem založila čistě kvůli fotografování, kvůli fotkám a psaní, nevěděla jsem, že blogování přináší nějaké spolupráce nebo zviditelnění se. Nevěděla jsem o tom vůbec nic, byla jsem ráda, že jsem si ten blog vůbec uměla vytvořit a bavilo mě si psát takový svůj deník, vkládat fotky, jen tak.
Jak vypadaly Tvoje blogerské začátky?
Začátky vypadaly tak, že jsem si jen tak založila blog, nahrávala jsem tam nějaké fotky ze svého tehdy prvního iPhonu, pak jsem začala něco málo psát a už to bylo. Vznikaly o mě všelijaké diskuze na různých portálech, lidé se začali zajímat, kdo vlastně jsem a už to jelo. Odjakživa veřejnost zajímalo hlavně moje soukromí. Díky blogu mám bohužel i osobní zkušenost se stalkingem, teď už si na lidi dávám pozor a jen tak se s někým do řeči nedám.
Foto: Elizabeth Lore
A co Ti nejvíc pomohlo, abys vydržela?
Já jsem nemusela vydržet, prostě mě to vždycky bavilo a tak nebylo co řešit.
Co pro Tebe blogování a vliv na Instagramu znamená?
Je to pro mě možnost, jak vyjádřit cokoliv si zamanu, jak plavat proti proudu. Občas ráda podpořím dobrou věc, ráda podpořím reklamou začínajícího podnikatele a také zde prezentuji své fotografie, čímž dělám reklamu sama sobě. Vždycky jsem tíhla spíš k blogování, Instagram je jen nutnost, beru to tak, že dnes je to nejžádanější a nejpopulárnější platforma, takže jsem aktivní tam, kde je třeba.
Na Instagramu Tě sleduje přes 32 tisíc fanoušků, což je na české scéně velice slušné číslo. Dostáváš díky tomu od firem nabídky na spolupráci? S kým konkrétně spolupracuješ?
Musím říct, že to nikdy nebyl můj záměr, ale samozřejmě dnes už to beru jako běžnou záležitost a nyní jsem ve fázi, kdy spolupráce i odmítám a vybírám si s kým spolupracovat a s kým ne. Nemám totiž ráda, když některé firmy blogerky spíše využívají a podle toho ty spolupráce pak i vypadají. Nejraději spolupracuji s lidmi, které vyloženě znám, jak už jsem psala, ráda podpořím začínající podnikatele nebo firmy, které mají mé sympatie. Zaměřuji se spíše na spolupráce, které jsou obecně pro ženy, recenze produktů, elektroniky a šíleně mě baví i recenze alkoholu. Konkrétně spolupracuji s Alkohol.cz, pak také s Notino.cz, Elnino.cz, Manufaktura, Nuxe, Storm, je toho hodně.
Foto: Elizabeth Lore
Kde čerpáš inspiraci? Jak si vybíráš témata?
Těžko říct, bloguji už spoustu let a pořád mám týdně alespoň dva články, nikdy jsem neměla o nápady nebo témata nouzi. Člověk to musí mít v sobě. Ráda bych někdy načerpala tolik, aby to dalo na celou knihu, čímž bych také splnila přání svého otce, ten na to čeká už dlouho.
Čím fotíš svoje fotky a jak si je upravuješ?
Techniku obměňuji, nyní mám několik objektivů, zrcadlovku Canon EOS a samozřejmě i šikovný telefon, konkrétně iPhone 8 Plus. Fotky upravuji přímo v počítači v programu Fotor například. U většiny fotek ale ladím jen kontrasty a jas.
Kdo je pro Tebe největší podporou, abys pokračovala v blogování a tvorbě na Instagramu?
K blogování potřebuji nejen podporu, ale i motivaci. Kupředu mě žene každý nový úspěch, neskutečně to nakopává, jsem pak šíleně produktivní, nápady na zlepšení se jenom ženou. Ale podporu mám v přátelích, v rodině. Moje sestra Šárka, kamarádka Ema a Aneta, ty jsou pro mě důležité. Kamarádit se s blogerkou není jen tak, zní to zvláštně, takže se to pokusím vysvětlit. Tak například focení jídla, holt to prostě sním a focením se už ani nezabývám, znáte to, když někomu dají jídlo na stůl a nastane ta chvilka, kdy fotí jídlo ze všech úhlů a nakonec to snědí studené, hlavně že mají fotku. To už dávno není můj případ a spíš se zasměju, když vidím, jak to někdo dělá. Říkám si, že já jsem to dělala jen kvůli blogování, ale dnes si takhle jídlo fotí kde kdo a nemá pro to ani rozumný důvod. S blogováním je dost piplačka a málokdo na to má nervy. Do kavárny jdete podle toho, jak je prosvětlená, když někam jdete, rovnou počítáte s tím, že je ptořeba něco nafotit na blog a tak dále. Často si musím dát zákaz sama v sobě, prostě žádné focení, žádné psaní, jinak bych blogu věnovala celý den, což určitě nechci.
Kolik času svému blogu a Instagramu věnuješ? Je to každodenní záležitost?
Někdy mi to tak ani nepřipadá, ale když se nad tím zamyslím, tak ano, je to můj denní chleba. S Instagramem to není tak náročné, takzvané blogerky z Instagramu ani neuznávám, ale blog jako takový už vyžaduje hodně času. Už jen ta práce s fotkami. Vyfotit se telefonem na Instagram a napsat k tomu dvě věty zvládne myslím kde kdo.
Jaké máš zkušenosti s negativní kritikou a ohlasy haterů? A jak se s nimi vyrovnáváš?
Člověk si zvykne na všechno. Občas mě překvapí, kdo se skrývá za anonymními komentáři, občas se stane, že se autor/ka zapomene odhlásit, takže pak vidím, že mi anonymní komentáře píše i nějaká blogerka. Stejně tak diskuze na nejmenovaných portálech, kde diskutují nejmenované blogerky pod duplicitními účty. Až mě to překvapuje, jak známé osobnosti sledují mou tvorbu a mají potřebu to kritizovat. Spíš mě to potěší, máloco se mnou zamává, takže to zvládám s přehledem. Občas se k něčemu vyjádřím, když je třeba, ale tím to hasne.
Foto: @elizabethlore
Máš nějaké blogery nebo instagramery, kteří tě inspirují? Koho sleduješ a kdo se ti líbí, jak pracuje? Z domácí scény i ze zahraničí?
Odjakživa mám ráda zahraniční blogerku Johannu Turpeinen z blogu Jo’s Secret a Anni z Fashion Hippie Loves. Pokud jde o domácí scénu, tak je pro mě absolutně nepostradatelný Fatty Pillow, což není bloger, ale youtuber, koukám na něj takřka denně, sleduju jeho streamy před spaním a hodně mě inspiruje, je to skvělá osobnost.
Co je podle Tebe pro blogerku a její práci nejdůležitější?
Když to vezmu materialisticky, tak dobrá technika, dobré nápady. A jinak je dle mě nesmírně důležité nemít partnera jako fotografa, umět rozdělit vztah a blogování.
Jaké máš jako blogerka cíle? Co by sis chtěla splnit?
Chci být pořád lepší a lepší. Chci, aby to fungovalo. Aby se mi líbilo, co dělám.
Kde se vidíš za 5 nebo 10 let? Chceš zůstat blogerkou a u toho, co děláš, nebo máš ještě jiné sny?
Blogerka budu vždycky, cejch blogerky už mi zůstane, ale chtěla bych být stejně tak úspěšná i ve fotografování. Kde se vidím za 10 let? Za deset let chci mít hlavně zdravou rodinu, chci být pyšná na syna a těšit se na to, co příjde. Už teď se těším, až půjde na střední školu, jsem zvědavá, co ho bude bavit, těším se na všechno.
Ty máš za sebou zajímavý osobní příběh, který také občas sdílíš s lidmi na Instagramu. O bývalém partnerovi, násilí, soudech a cestě k osobní svobodě. Co pro Tebe tahle zkušenost znamená?
Bohužel jsem vždycky tajila to, čím si ve skutečnosti procházím. Nechtěla jsem být před veřejností nijak lepší, ale spíš jsem ani nemohla nic říct. Teď už otevřeně říkám, že jsem byla obětí domácího násilí, nastaly i situace, kdy jsem zrušila blog, protože jsem skončila v nemocnici a blog musel jít stranou, byly to hrozné časy, nepřála bych to nikomu. Trpěla tím celá moje rodina i přátelé. Vymanit se z toho mi trvalo několik let, neměla jsem kam jít, přespávala jsem, kde to šlo, bojovala jsem o syna, nevěděla jsem, jak to zvládnu, byla jsem hodně asocializovaná, nevěděla jsem si rady. Byla jsem prostě bez prostředků a hlavně psychicky zmanipulovaná žena, která si myslí, že nic nedokáže a nemá na to. A bohužel jsem byla zamilovaná. Stále mám tendence jeho činy obhajovat, ale už bych se k takovému životu nikdy nevrátila, za žádnou cenu. Vzdala jsem se všeho, svoboda je nenahraditelná. Jsem ráda, že můžu jít do práce, do které chci, že se nemusím bát, že mi to někdo zakáže a zavře mě doma. Nemusím poslouchat ničí příkazy, mám vlastní zázemí, starám se sama a je mi tak dobře. Jsem na sebe hrdá a nikdy se za to nepřestanu plácat po rameni. Nikdy bych neřekla, že takovou extrovertní osobu, jako jsem já, dokáže někdo takhle změnit. Když se kouknu zpátky, tak se nepoznávám. Ovšem nepovažuji to za zkušenost, ale spíš za osobní selhání, že jsem byla takhle slepá, už vůči synovi.
Foto: Elizabeth Lore
Co bys poradila ženám, které se potýkají s podobnou životní situací?
Několik žen s podobným problémem se na mě obrátilo, ovšem musím konstatovat, že není ani jedna, která by dokázala odejít. Nedokážu poradit, protože to chce jen odvahu a sebedůvěru, nic víc nepomůže. Prostě se sebrat a jít, i když není kam. Zvládla jsem to já, tak to musí zvládnout i jiní. Možná bych jen dodala, že je důležité uvědomit si, že se nemáte za co stydět. Stydět by se měl on, ne vy.
Na svém Instagramu píšeš, že jsi kontroverzní máma. Proč?
Kontroverzní máma, to je celkem aktuální, napsala jsem to tam vlastně nedávno. No, nejsem typická maminka, která řeší jen děti a nic víc. Ale jsem máma, jsem milující máma, jen to nemusím všem věšet na nos. Jsem potetovaná, prsatá, lítám všude možně, nesedím doma na zadku a holt dítě neberu jako kouli na noze. Vychovával mě otec, matku jsem poznala až nedávno. A možná i díky tomu mám trochu jiné rodičovské praktiky, než jiné matky. Stejně tak co se týče vztahu, neptám se na svolení, neoznamuji nikomu, kam jedu a co dělám. Jsem předně matka a své povinnosti si plním, dělám pro syna první poslední a myslím, že tak to má být. Vím, že se musím spolehnout sama na sebe, pod svá ochrana křídla beru celou svoji rodinu a snažím se být taková, jakou by mě chtěl můj otec mít.
Foto: Elizabeth Lore
Podle Tvého Instagramu právě u Tebe probíhají tvůrčí i pracovní změny. Změna práce, plány na vytvoření vlastního fotoateliéru... Prozradíš nám víc ke svým plánům a k tomu, co Tě čeká?
Změn teď bylo hodně, ateliér se připravuje, je to finančně nákladné. Sbírám hlavně zkušenosti, učím se, čekají mě nějaké workshopy a pak už se do toho snad konečně pustím. Na blogu i na Instagramu bude určitě pravidelné info!
Foto: Elizabeth Lore
Na co jsi ve svém životě nejvíc hrdá?
Na svou rodinu, já a syn.
Co Ti v životě, ale i při práci dělá největší radost? A co Tě nejvíc baví?
Při práci mi dělá nějvětší radost jednoznačně můj kocour. S ním se mi píše skvěle, je to úžasný společník. A co mě nejvíc baví, tak toho je spousta. Určitě veškeré venkovní aktivity, gastronomie, festivaly, kupodivu i domácnost. Ale pokud bych se měla zaměřit vyloženě jen na blogování, tak mám největší radost z pozitivních ohlasů, z milých reakcí, z osobních setkání se čtenáři a ze svých úspěchů, když nějaké jsou!
Foto: Elizabeth Lore
Máš svou oblíbenou kosmetickou a módní značku? Jakou?
Těch je strašně moc. Pokud jde o dekorativku, nejraději mám YSL, Chanel, Tom Ford. Nic levného, jsou to takové moje poklady, které pak nejsem schopna ani použít, protože je mi líto do toho sahat. A pokud jde o módní značky, mám ráda Lagerfelda, Vuittona a pokud jde o boty, tak jednoznačně Vivienne Westwood. Ale to jsou značky, na které si šetřím a radost si udělám jen jednou za čas.
Co je podle Tebe největší kosmetický "hřích“, kterého se ženy dopouští?
Večerní odličování, jakmile se večer neodlíčím, je to hrůza.
Jsou pro Tebe důležité módní a beauty trendy? Řídíš se jimi, nebo si vybíráš jen to, co se líbí Tobě?Většinou se mi aktuální trendy líbí, až na ty chlupaté nehty a podobné nesmysly.
Je něco, co bys chtěla vzkázat našim čtenářkám a svým fanouškům?
Určitě. Chci vzkázat velký dík všem těm, kteří mě sledují už od začátku, protože jejich reakce jsou ty nejvřelejší, vždycky poznám, že je to někdo, kdo mě čte už spoustu let. Někteří si i pamatují, kdy jsem kde bydlela, jaké jsem měla nehty, vlasy, všechno prožívají se mnou, i ty největší drobnosti. A samozřejmě chci vzkázat haterům, že mi nemusí závidět, protože mě není co závidět, nikdo by nechtěl chodit v mých botách. Každý si něčím prošel, tak nač šířit tu nenávist, obzvlášť bezdůvodně a nesmyslně.
Elizabeth, mockrát Ti děkujeme za otevřenýnrozhovor a přejeme Ti úspěšné osobní i blogerské zítřky! ;-)