Uvědomělá mladá žena s úžasným smyslem pro nadčasovost a styl nám dnes prozradí něco ze svého života. Volí poctivou ruční práci, kvalitní zpracování a materiály, byť za vyšší cenu, namísto velkého množství plevele. Nám je to sympatické, jak jste na tom vy?
Svůj blog jsi pokřtila názvem, z něhož je patrné, že ve tvém životě mají své místo hafani, ale kde se tam vzal ananas?
Žádný skrytý význam v tom nehledejte. Jednoduše jsem hledala název, který se bude trochu odlišovat, ale bude snadno zapamatovatelný. Dog & Pineapple je tak bizardní kombinace, že se nad tím každý pozastaví a pokouší si to spojení vizuálně představit. Něco jako ta hříčka s růžovým slonem.
Odkud, popřípadě od koho čerpáš energii pro své krásné nadčasové kousky? Sleduješ nějaké blogerky?
Jsou to nikdy nekončící večery strávené na Instagramu a Pinterestu, po různých blozích, reportech ze všech možných fashion weeků i listování katalogy různých značek a návrhářů i magazíny. Blogerky samozřejmě sleduji s obrovským zájmem, protože jsou to přesně ony, kdo dělá trendy nositelné v běžném životě a navíc každý blog je takovým malým světem své autorky a to je mi mnohem sympatičtější než magazín, který postrádá osobitost.
Z tvého blogu, fotek i oblečení je poznat, že máš vkus a styl. Myslíš, že jsi ho zdědila?
Děkuju za kompliment. Myslím, že v mém případě je to výchova spíš než genetika. Můj taťka je inženýr, takže mě učil preciznosti, mamka zase milovala módu a měla vždy cit pro klasiku v kombinaci s dobrým vkusem. Já jsem k tomu přidala 8 let studia na dvou významných uměleckých školách a tak se koktejl téhle estetiky projevuje u mě na blogu. Samozřejmě nějaké to estetické vnímání a cit pro barvy tam asi dědičný bude.
Chci tvoje zavinovací šaty, na co se mám připravit?
Zavinovací šaty byly zrovna docela jednoduché, protože se pracuje víceméně s plochou. Ale nějaké ty nervy to byly, především, když přišlo na rukávy a klopy. Takže tak to vyžaduje tak 3 večery, trpělivost a chladnou hlavu, plus dobrou bavlněnou látku ze které se skvěle šije, ta ty nervy trochu zmírní.
Kdy jsi začala psát svůj blog a proč?
Dog & Pineapple se zrodil v roce 2015, po mé dlouhé blogovací pauze. Dřív jsem měla jiný blog, s jiným tématem, ale asi jsem ho zkrátka přerostla. A chtěla jsem mít navíc blog o módě, protože vždy byla velkou součástí mého života, jen jsem cítila, že nechci každý týden ukazovat nějaký outfit, protože vkus není o množství kousků v šatníku, ale o citu pro barvy a správné kombinace, nechtěla jsem navíc ani k této mylné představě přispívat. Zároveň jsem viděla, jak se začíná měnit názor mladých holek na šití a rozhodla jsem se místo jednotlivých oděvních značek a jejich výrobků propagovat vlastně způsob výroby oblečení. Domácí šití má u nás určitou tradici a teď je na počátku své renesance a rozhodně už přestává platit, že doma šité je něco podřadnějšího, tak jako tomu bylo, když jsem byla mladá. A to chci svým blogem světu sdělit.
Šití je náročná věc, kde ses to naučila a kde na to bereš čas?
Ze začátku to samozřejmě trvá déle, protože člověk musí přijít na způsob, který mu vyhovuje a musí zapojovat hlavu, protože je to prostě konstrukce. Já se to naučila sama. Nějaký základ mi dala mamka, ale učila jsem se podle návodů, videí, knih a metody pokus-omyl. Na čas je to náročnější koníček a já ho sama moc nemám, ale většinou se tomu zvládnu věnovat po večerech nebo deštivých víkendech. Ono koneckonců obcházení obchodů také nějaký čas zabere.
Poděl se s námi o nějakou vtipnou historku se svými miláčky a látkami…
Asi vás zklamu, ale moji psi jsou strašně hodní a látky většinou nechávají ležet nepovšimnuté. Snad jedině, když si látku rozložím na zem, abych si na ní obkreslila střih, tak Yoda má tendenci se po ní procházet a lehat si na ní, takže je kolikrát špinavá nebo s ní nemůžu manipulovat. To ho pak musím vyhnat a látku znovu vyprat. Zato odstřižky tahají po celém bytě.
Kdy sis uvědomila, že takhle to v přístupu k nadměrné výrobě nekvalitního zboží dlouhodobě nejde? Chtěla bys v tomto směru udělat osvětu?
Je to celosvětový trend napříč odvětvími. Vždy jsem tento problém vědomě vnímala a kvůli tomu jsem se učila i šít, ale opravdovou facku jsem dostala tak před rokem, když jsem viděla dokument True Cost, díky kterému jsem si dala věci do souvislostí a rozhodla se, že razantně změním svůj přístup k módě. Nebudu tvrdit, že jsem přestala do obchodů chodit úplně, to by byla lež. Ale snažím se k nákupu přistupovat zodpovědně. Nakupuji ponožky, spodní prádlo, basic trička a džíny a to vše z organické bavlny, zbytek si buď ušiju nebo koupím v second handu. Určitě bych se ráda nějakým způsobem podílela na diskuzi mezi společností.
Je to podle mě důležité téma o kterém se musí vést diskuze a i kdyby si ze mě jeden člověk měl vzít příklad, bude to stopa, kterou jsem zanechala na světě. Blogerky si kolikrát neuvědomují, jak silný hlas mají, a že skutečně mohou ovlivnit své čtenáře. Ať už negativně k nadbytečnému konzumu, nebo pozitivně k zamyšlení se nad sebou. Možná se trochu snažím ostatním blogerkám ukázat, že blog by neměl být příliš o značkách, ale především o nich samotných.
Co nejraději nosíš?
Tepláky, bavlněné tričko s dlouhým rukávem a pantofle, to je můj každodenní úbor, protože pracuji z domova. Na veřejnosti se ale aktuálně nejlépe cítím v džínách, teniskách, tričku a saku. To je podle mě taková casual klasika, která sluší každé holce. V létě si zase potrpím na overaly z nějaké lehké, příjemné a vzdušné látky.
Co říkáš na módu mladší generace? Přijde ti, že už začínáme být odvážnější a trošku začínáme módu „řešit“? Co muži? Jaký styl se ti na nich líbí?
Mladší generace vždy trochu šokovaly generace předchozí. Je to naprosto přirozená součást společnosti a já s tím nemám nejmenší problém. Samozřejmě i já se kolikrát pozastavím nad tím, že věková hranice pro nošení odvážnějších kousků se snižuje, pak si vzpomenu na sebe, jak jsem kradla své starší sestře korzety, aniž bych je měla čím vyplnit a promenádovala se v nich po chodbách základky. Jinak myslím, že módu jsme v rámci možností řešili vždy a všichni. Někomu to šlo lépe, někomu hůře, ale v životě každého z nás nastane okamžik, kdy se někoho zeptáme, jestli nám to sluší. Odvážnější ale rozhodně jsme, nebojíme se riskovat i se střihy, délkami a materiály. Teď je to i takový trend, kdy se kombinují například hrubé zimní kabátové látky s jemnými tylovými sukněmi.
No a muži a styl?
Nemám vyloženě preferenci, ale je důležité, aby byl muž upravený, čistý a voňavý. Potrpím si u nich na čisté a nesešlapané boty a koženou peněženku, protože to je pro mě známkou dospělosti a naprosto nesnáším pánské drdoly, naopak můžu krátký vous.
Jaký módní návrhář je pro tebe největší ikona a proč?
Historicky asi Yves Saint Laurent, který byl prvním, kdo propojil umění a módu a dal odívání extravaganci a osobitost. Potom Alexander McQueen, ten zase dokázal ventilovat svůj vnitřní svět skrze módu ven. Dnes má můj největší respekt Olivier Rousteing, který je ve svém mladém věku kreativním ředitelem módního domu Balmain, a který tuto značku znovu postavil na nohy, vdechl jí mladistvost a život, navíc ve svých návrzích skvěle pracuje s ženským tělem. Z českých návrhářů je to moje kamarádka Petra Ptáčková, která je skutečný génius, protože vytváří modely, které se dají nosit, ale zároveň měnit. Takové 3 v 1. Takže si z kabátu můžete poskládat třeba kalhoty a vestu. A já miluju, když je oblečení navíc funkční.
Co bys doporučila lidem, kteří hodlají začít s blogováním, ale nemohou se odhodlat?
Aby si našli téma, které je bude zajímat, díky kterému se mohou trochu odlišit od ostatních blogů. Aby se také nebáli své osobitosti, protože blogerek jako přes kopírák je tu už tak dost a potom ty blogy postrádají určitou kreativitu. Možná bude rozjezd pomalejší, ale o to víc to bude stát potom za to. Poslední takovou radou je nezačínat s blogováním, protože to přináší věci zadarmo a pozvánky na super párty, ale dělat to kvůli pocitu, že mají světu co říct. Věci totiž nepřijdou hned a dostat se do tohoto bodu je spousta dřiny, která se nevyplatí, pokud to člověka vyloženě nebaví.
Děkujeme za rozhovor a vy se nezapomeňte podívat na její blog Dog&Pineapple :)